Vyrazit na výlet do Českého Švýcarska, přesněji řečeno na Pravčickou bránu, byl nápad Evičky! A byl to skvělý nápad, zážitek jak má být... ale postupně: vyrážíme vlakem ve 4 ráno z Olomouce. Tedy spíš v 5 díky zpoždění ČD, jak jinak.

Po 6 hodinové cestě dorážíme vlakem do Děčína. Jelikož autobus do Hřenska jede až za hodinu, vyrážíme za blízký kruhový objezd zkusit štěstí a něco stopnout. Jak jsem prorokoval, do 10 minut se Evičce podařilo stopnout příjemného chlapíka z Prahy, který jel na chatu a cestou nám sdělil pár zajímavostí o zdejším kraji. Takže vlastně takový poznávací výlet :)

Autem jsme dojeli až na Tři Prameny v Hřensku, odkud se vyráží pěšky po červené turistické značce směrem k hlavnímu cíli našeho dnešního výletu - Pravčické bráně.

Čekají nás 2 km neustálého stoupání a už se moc těšíme až dojdeme k cíli! Vede tudy také Naučná stezka Okolím Hřenska.

Vstupujeme do 1. zóny národního parku České Švýcarsko.

Kolem pěšiny se povaluje množství pískovcových kamenů růzmé velikosti, spolu s podzimním sbarvením listí je to moc pěkný pohled.

Neustále stoupáme...

Pískovcové stěny jsou v těsné blízkosti pěšiny.

V úzkém spojení zde koexistuje živá a neživá příroda ...

Jeskyně Českých bratří, kde byly nalezeny pazourky svědčící o přítomnosti pravěkých lidí. My jsme měli možnost pozorovat pozůstaky přítomnosti současných lidí, no někteří jedinci místo aby si odskočili do lesa raději volí převis hned vedle informační tabule ... :(

Podzim v celé své kráse!

A jsme tady! První pohled na Pravčickou bránu, v jejíž těsné blízkosti stojí restaurace Sokolí hnízdo. Tu nechal postavit tehdejší majitel panství kníže Edmund Clary-Aldringen v roce 1881 jako výletní záměček.

Tak to je ona, Pravčická brána, největší skalní brána v Evropě!

Tááákhle velká je! :)

V minulosti měli návštěvníci možnost projít se po bráně. Již několik let je však vstup na vrcholový oblouk zakázán, davy turistů totiž za desetiletí vyšlapaly v poměrně málo odolném pískovci hluboký chodník. V zájmu zachování tohoto útvaru si jej proto prohlédnete pouze zespod či z nedaleké vyhlídky.

Eroze si pohrála se zdejšími pískovci a vytvořila takovéto kaňony.

V dálce je možné spatřit stolové hory.

Samozřejmě je zde nepřeberné množství pískovcových věží.

Od Pravčické brány pokračujeme příjemným chodníčkem v podstatě po vrstevnici na Mezní Louku.

Voštiny jsou útvary podobné včelím plástvím. Vznikají převážně díky chemickému zvětrávaní.

Z Mezní Louky pokračujeme po asfaltové silnici (zelená TZ) asi 2 km do obce Mezná.

Začalo pršet! Někdo má deštník ....

... někdo GORE - TEX!

Začínají se objevovat první místní štamgasti, neklamná známka civilizace!

V tomto zapadlém kraji nalezneme množství starých domů, na kterých jsou patrné prvky sudetské architektury.

Hurá! Jsme v Mezné! Právě v těchto místech je odbočka na Mezní můstek a do soutěsek. My však jdeme nejdříve o 2 domy dál, kde má být vyhlášená restaurace Na vyhlídce.

A je to hospůdka má být! Příjemná obsluha, oheň v krbu a výborné jídlo! A to pivo... :)

Po vydatné obědě opět vyrážíme na cestu, čeká nás sestup na Mezní můstek, kde odbočíme do Edmundovy (též Tiché) soutěsky.

Cestou procházíme několika tunely, vysekanými ve skále z důvodu zpřístupnění soutěsky, ke kterému došlo v roce 1890.

Zakotvené staré dřevěné lodičky, které ještě minulou sezónu vozily již 17. rokem turisty po říčce Kamenici.

Nahradily je tyto nové, plastové... no více mi sem zapadají jejich předchůdkyně.

A už plujemeEdmundovou (Tichou) soutěskou. Mají zde vodopád občasného typu - funguje jen když převozník zatáhle za ocelové lanko, taková atrakce pro turisty :)

A to je naše osazenstvo - Češi i Němci. Cesta lodičkou trvá asi 15 minut. Po vysednutí nás čeká ještě cca 1,5 km do Hřenska, odkud totálně přecpaným autobusem dorážíme do Děčína, teď už jen přežít dlouhou cestu zpět do Olomouce. Kromě únavy však cítíme především radost z vydařeného výletu. Je zde opravdu nádhěrně a doporučujeme všem vyrazit právě do těchto končin!