Je pondělí 19.10.2009 a my se na druhý pokus (po extrémním počasí minulého týdne) dostáváme vlakem do obce Jablonec nad Jizerou. Odtud nás odveze mikrobus až do blízké Rokytnice n.Jizerou. Trochu nechápeme mikrobus pro 19 osob...nakonec vše dobře dopadlo a plně naloženým ořem míříme k cíli...

Krásná zdejší architektura a ještě krásnější modré nebe... Snad nám počasí vydrží i následující dny!

Z Rokytnice nad Jizerou nás čeká na rozchození 4 km dlouhý výstup až k horské chatě Dvoračky, kde máme zajištěno ubytování! Bez těžkých batohů si výstup užíváme. Na snímku je známá sjezdovka na jižních svazích Lysé hory.

Cestou na Dvoračky se pole "závodníků" hned ze začátku trhá... Nejrychlejší má v cíli čas úctyhodných 35 minut. Gratulujeme Marcelovi!

Hned jakmile dorazíme na chatu se s Marcelem vydáváme prozkoumat chodník na Růženčinu zahrádku. Je totiž jen pár dní po výrazné sněhové nadílce a tak chceme mít jistotu, že naše zítřejší trasa bude alespoň trochu prošlápnutá.

Od Kotelního sedla až na rozcestí u Růženčiny zahrádky nás doprovází tyto krásné kontrasty slunce a mraků... Stále doufáme, že zítřejší slibovaná polojasná obloha nebude pouze teorií...

Rozcestí u Růženčiny zahrádky (1367 m n.m.).

Divoké večerní mraky se valí nad horami...

Cestou zpět na chatu si vychutnáváme krásný západ slunce. Tak jako před rokem a téměř ze stejného místa. Nádhera...

Slunce již zapadá nad Dvoračkami...

Za chvíli je tady večeře. Jsme překvapivě ubytovaní v novém hotelu Štumpovka a tak si užíváme novoty a trochu i toho luxusu kolem nás. Večeře o třech chodech je výborná a předpověď na zítřek je také pozitivní...

Takto vypadají zdejší pokoje. Jednoduše nádhera! A co teprve ty výhledy z okna?

Interiér restaurace. Dřevo a rozsáhlé prostory ještě více umocňují atmosféru celého pobytu...

Ranní idylka na Dvoračkách. Počasí se zatím tváří moudře, no uvidíme co nám dneska připraví?

Je krátce po deváté hodině, setkáváme se s místními strážci NP, kteří nás již tradičně provázejí v Krkonoších. Těšíme se na zimní výcházku...

Nad Dvoračkami již chodník stoupá do Kotelského sedla. Zimní tyčové značení bude po celý den naším velkým pomocníkem.

Trochu předčasné doteky letošní zimy zaskočily snad všechny...

V Kotelském sedle posloucháme první odborný výklad. No aspoň se o to snažíme, protože v tom silném větru je to fakt těžké... No a počasí se klasicky začíná kazit, děkujeme všem upřímným meteorologům!

Hned v sedle je známá informační tabule, která upozorňuje na zdejší výjimečný přírodní ráz!

Zimní Krkonoše mají něco do sebe... Celá skupina se právě snaží probojovat na Růženčinu zahrádku!

Tyčové značení je zde opravdu k užitku! Stále se totiž postupně kazí počasí...

Dobová fotografie bývalého vojenského opevnění... Už jen kulomet a granáty a bude to jako dřív!

Každý krok je opravdu hodně náročný...

Rozcestí U Čtyř pánů (1339 m). Zde nad Pančavskou loukou, tam někde za dřevěnou tabulí jsou pod sněhem ukryté vzácné ostružiníky morušky a jistě i celá řada dalších botanických skvostů.

Blížíme se k pramenu Labe... Uvidíme ho však vůbec?

Naše očekávání se naplnilo! Erby s významými městy, kudy Labe protéká si musíme vyhrabat ručně a samotný pramen je někde pod mnoha centimetry sněhu. No co, aspoň extreme walking...

Původní trasu ke Sněžným jámám musíme z důvodu ještě více zhoršeného počasí zkrátit. Sestupujeme tedy k Labské boudě, kde se ohřejeme ve zdejší restauraci. Poté se ještě snažíme prostoupit po hraně Labského dolu, ovšem cesta je úplně zavátá a mlha již tak silná, že to nemá význam. Vracíme se tedy po cestě na rozcestí U Čtyř pánů a odtud zpět na Dvoračky.

Konečně jsme zpátky u chaty. Tady jsme měli původně bydlet, no nakonec jsme dostali za stejnou cenu ubytování ve vedlejším zbrusu novém hotýlku... Co si přát více, že?

Počasí se tedy včera nepovedlo a tak slibům hezkého zítřka už nikdo nevěří. Ráno nám však optimismus vrací náhle se rozpouštějící mlha. Dnešní inverzní počasí by tedy mohlo nakonec vyjít!

Ranní pohled na Kotel (1435 m). Po jeho jižním úbočí se po zelené vydáváme směrem ke známým Kotelním jámám.

Těsně nad hranou Kotelních jam si vychutnáváme nádherné zimní pohledy. V pozadí je vrchol majestátného Krakonoše (1422 m) a za lesem jde vidět i nejvyšší vrchol České republiky - Sněžka (1602 m).

...a ještě jeden pohled na Krakonoše!

Cesta ke Kotelním jámám ubíhá rychle, vyšlapaná pěšina nám přišla vhod.

Fotografové míří napřed... Je přece tak nádherně, takže s radostí využíváme každého záběru... Cvak!

Pohled na Velkou Kotelní jámu. Nahoře na hraně je vidět vyhlídka Harrachovy kameny (úplně vlevo). Více vpravo je pak hřeben vedoucí na Zlaté návrší (1411 m).

Stále po zelené... Až na Mísečky!

Během krátké chvíle se však do Koteních jam valí hustá mlha a my se snažíme najít obrysy turistického chodníku...

Odpočinek ve spodní části Malé Kotelní jámy...

...a následný sestup jejím úbočím. Ještě olistěné a zbarvené buky dodávají zimnímu výletu zvláštní atmosféru.

Na každém kroku je poznat charakter zdejších porostů. Procházíme pásmem horských smrčin s jeřábem...

Občas z husté mlhy vykoukne i sluníčko. Jsme na Horních Mísečkách a před námi je "nekonečný" 3,5 km dlouhý sestup do Špindlerova Mlýna.

Na obrázku mě nezaujala rolba, ale zdejší dokonalé dopravní značení!

Ve Špindlu máme krátký rozchod. Někteří přestávku využili k občerstvení a načerpání sil do zbývající části dnešního výletu... Kolemjdoucí Němci se nestačí divit!

Těsně před druhou hodinou odpolední se náhle mlha během 5 minut zcela rozpouští a my se právem těšíme na úžasné výhledy z konečné stanice zdejší lanové dráhy na Medvědín.

Na lanovce... Krásná podzimní příroda nás hřeje v tomto chladném zimním počasí.

Po chvíli se nad stromy objevují tolik očekávané výhledy na Krkonošské velikány...

Jako na dlani máme vrchol Krakonoše (1422 m) a v dálce je vidět i Luční bouda a vrchol Sněžky (1602 m).

Zimní příroda v Krkonoších je opravdu kouzelná!

...a nekazí to ani imisní polohy smrků, které jsou pro vrcholové partie Medvědína (1245 m) typické.

Beautiful winter day!

Naše další cesta vede po žluté a následně po červené značce až na Zlaté návrší (1411 m). Jdeme však pomalu, protože si všichni vychutnáváme zimní krásy Krkonoš.

Společné foto na Medvědíně. V pozadí je vidět Labský důl a také vrchol Zlatého návrší (1411 m).

...a tady je samozřejmě nejvyšší vrchol ČR - Sněžka (1602 m). Na hřebeni v popředí je vidět mohutná dominanta Luční boudy.

Cestou na Zlaté návrší se napojujeme na asfaltku. Je naštěstí upravená a tak cesta ubíhá více než příjemně. V pozadí jsou vidět Kotelní jámy a také samotný vrchol Kotle (1435 m).

Pod Zlatým návrším...

Crazy photo... Už toho máme plné kecky!

Poznáte nás? Řešení najdete na předchozí fotografii.

Rozcestí pod Zlatým návrším. V pozadí je vidět hlavní hřeben s vrcholem Violík (1472 m) a úplně vpravo pak Vysoké kolo (1509 m).

Všude na nás dýchá nádherná zimní atmosféra...

No a tady jedna společná... tentokrát pedagogického dozoru! Snad už tu poslední noc přečkáme ve zdraví?

Na vyhlídce u Zlatého návrší... V pozadí je vidět dominanta Labské boudy a závěrečné partie Labského dolu.

Winter forever!

Známá vyhlídka Harrachovy kameny se nachází jen 0,5 km od Zlatého návrší...

Odpočinek na lavinových svazích Kotelních jam...

...a tady je detailní pohled na zdejší lavinózní svahy.

Kuk!

...a ještě jednou. Cvak!

Harrachovy kameny.

Včerejší silný vítr vykouzlil ze sněhu nádherné bizardní tvary...

... a zdejší smrky se také oblékly do zimního hávu!

Vosecká bouda při pohledu od Růženčiny zahrádky.

...a tady je známá polská radiostanice na hlavním hřebeni. Za horizontem se skrývají známé Sněžné jámy.

Čtyři mušketýři...

Němé symboly na zdejším tyčovém značení Vás dovedou na nejvýznamnější místa v Krkonoších. Písmeno "L" vede až k pramenu Labe.

Hlavní hřeben Krkonoš.

Cestou nazpět se kocháme inverzním počasím a pomalu zapadající Slunce nám nabízí nespočet fotografických scenérií...

V Kotelském sedle nad Dvoračkami.

Na inverzi hleď !!!

Někteří z nás mají stále dostatek sil a tak se baví nejrůznějšími způsoby. Co k tomu dodat? Snad jen... hlavně že je pohoda!

Nebesa na dlani.

Naše celodenní výprava se blíží ke konci. Kocháme se krásným inverzním počasím a zapadajícím sluncem...

Tam, hluboko v údolí, jsou ukryté samoty, obce i města!

Západ Slunce nad Dvoračkami...

Jsme sice promrzlí, ale do chaty se nám moc nechce, když vidíme takové scenérie.

To je kýčovka, co?

Některým členům nestačil ani dnešní celodenní výlet a tak se ve třech vydáváme při čelovkách zpět do Kotelského sedla. Poznáte nás?

Tady už ano, že?

Ještě stihneme na dlouhý čas jednu společnou fotku u Hotelu Štumpovka a hurá do tepla!

Je čtvrtek 22.10.2009, budíme se do jasného rána a po snídani již balíme a sestupujeme zpátky do Rokytnice. Následuje autobus, vlak, autobus a po více než osmi hodinách jsme zpátky v Rožnově. Díky všem za krásný zážitek a někdy zase v Krkonoších ahóóóóóóóóój!