Předpověď hlásala krásnou sobotu a tak jsme neváhali a vydali se ve složení Martin, Jana, Silva a já směr Slovensko, kde bude naším dnešním cílem Velký Choč (1611m).

Vycházíme z vesnice Valaská Dubová, kde v místní hospodě zradila "stará bachorka" Jánošíka...

Vesnička je to malebná...

Dole už je jaro v plném proudu, teploty stoupají nad 20°C.

Postupně ale přecházíme stále výš a ke slovu se pomalu dostává sníh.

Vstupujeme do NPR Choč. Pozor na medvědy! ;-)

První asi dvě třetiny trasy jsou nejprudší a vedou víceméně stále lesem, ovšem velmi pěkným lesem:)

Konečně vycházíme z lesa na rozsáhlou planinu, kde je i rozcestník. Ten nám říká, že na vrchol to je už jen hodinka.

Kousek bokem od rozcestí (asi 200m) stojí tento "hotel" Choč, jak ho někdo vtipně nazval...

Je zde stále otevřeno, a taky to podle toho vypadá...holt češi a slováci si můžou ruky podat a měli by se zajet podívat nejlépe někam na sever, jak by měly takovéto noclehárny vypadat.

Za rozcestníkem se krajina již začíná otvírat a cesta není tak prudká.

Jupíjaou, konečně nějaká skalka:)

A jsme skoro tam, posledních pár pohodových metrů, obloha vymetená, krky i tváře spálené, pohodička.

O Velkém Choči se říká, že je to jeden z kopců s nejlepším výhledem na Slovensku. A je to pravda. Choč je v podstatě středem terče, jehož okraje jsou tvořeny Velkou a Malou Fatrou, Roháči, Vysokými a Nízkými Tatrami.

Pro jasnou oblohu je často typický opar, nejinak tomu bylo i v našem případě. Všechny pohoří byly vidět, ale ne příliš ostře a třeba Babí hora už byla jen ztěží rozeznatelná...Zde jsou vidět Roháče.

Východní strana Choče je mnohem prudší než západní, odkud jsme přišli my.

Nezbytná vrcholovka:)

Starší generace jistě spoznávají tuto edici:)

To bysme nebyli my, abysme si nešáhli:))

Crazy jumping.

Sněhu bylo na vrcholu ještě pořád dost a dost.

Úlet...

Cestou zpět jsme zastavili jednou dobrovolně, u Šutovského lomu...

a jednou nedobrovolně...:)) Good bye!