Mapa masívu Hochschwab.

Je čtvrtek 13.května a náš tým ve složení Lukáš, Martin, Jirka, Radek a já vyrážíme odpoledne směr Rakousko, abychom strávili 3 dny v pohoří Hochschwab. První noc uleháme asi kolem 2. hodiny ranní do stanů v lesíku někde poblíž městečka St. Ilgen.

Ráno vše balíme a přesunujeme se jen o několik kilometrů dál do Bodenbaueru, kde náš pochod začíná...

V ranním oparu vidíme první špičaté vrcholky Hochschwab masivu.

Nejdříve je třeba vše nabalit a taky pořádně posnídat!

Gr. Beilstein (2050 m n.m.).

Tito "místní" obyvatelé nás přivítali jako první...

První rozcestník nám přímo ukazuje náš hlavní cíl, nejvyšší vrchol celého masivu Hochschwab (2278 m n.m., dle map 2277 m n.m.).

Kamenná cesta vede prvních pár kilometrů lesem, místy se přechází přes potůčky, které se v době tání stávají dravými vodními toky.

Na horských loukách jsou vidět mohutné listy kýchavic.

Gr. Festlbeilstein (1847 m n.m.).

V údolí se na stinných místech nacházely poslední zbytky sněhu.

Všude okolo nás kvetou krásné druhy zajímavých rostlin...

Údolí Trawiestal v nádherné jarní atmosféře i s rodinkou svačících Rakušanů.

Nahoře na plošině jsme s Lukášem objevili cestu k vyhlídce, tak jsme se tam hned vydali.

Po cestě jsme minuli i tuto krásnou prvosenku aurikuli.

Na vyhlídku vedla cesta po, nejspíš již léta, nepoužívaném žebříku.

Hustota „šprušlí“ opravdu neodpovídala potřebám náročného terénu .

Během výstupu jsme si vychutnávali pohledy na skalnaté vrcholky vyčnívající nad okolní modřínové lesy.

Došli jsme na hranici lesa a bylo třeba nastoupat pořádnou porci výškových metrů k rozcestí Vogauer Kreuz.

Čím dál častěji jsme měli možnost sledovat skalnaté stěny kolem výstupové trasy.

Poznáte ji?

Skalnaté srázy a stěny jsou typické pro celý masív Hochschwab.

Kleč v nadmořské výšce kolem 1600 metrů.

Pohled jihovýchodním směrem na hřeben Műhlbachboden.

Počasí bylo ideální a tak jsme si užívali nádherných pohledů.

Všude kolem nás jsou v plném květu nádherné alpské rostliny.

Výstupová trasa k rozcestí Vogauer Kreuz, v mracích se pak tyčí mohutný G´hacktstein (2180 m n.m.).

...a tady zvědavý kamzík.

Jeho kolegu jsme evidentně nezaujali...

Kocháme se posledními zbytky sněhu po zimě. To jsme, ale ještě nevěděli, co nás čeká následující dny...

Rozcestí Vogauer Kreuz (1785 m n.m.), my budeme pokračovat na Fleischer Biwak.

Kříž u rozcestí Vogauer Kreuz (1785 m n.m.).

Kolem nás neustále poletovalo kavče žlutozobé a čekalo, že mu hodíme něco dobrého k snědku.

Zasloužená přestávka v závětří před závěrečným výstupem...

V okolí je možno pozorovat obrovské propasti, které jsou typickými jevy vápencových pohoří.

Na Fleischer Biwak je nutno postupovat exponovaným terénem, kde jsou natáhlá ocelová lana a řetězy a sem tam zde najdeme i nějaký ten žebřík, počáteční úsek jsme však kvůli sněhovým polím museli obejít po suti.

Ocelový řetěz při postupu s těžkým batohem usnadní chůzi.

Tento úsek cesty patřil k těm nejzábavnějším právě kvůli rozmanitosti terénu.

Některé úseky by se daly přirovnat i k ferratám.

Fixní ocelové lano v závěrečné partii stoupání...

...a ještě jeden pohled na zajištěnou linii výstupu k bivaku.

Posledních pár metrů na hřeben... Postupuje se opět po kamenné suti bez jištění.

Po několika minutách dorážíme k boudě Fleischer Biwak, kde strávíme dnešní noc.

Bouda není příliš velká, uvnitř jsou pouze dvě lavice po stranách a stůl uprostřed, po jejich složení se na zemi vyspí pět lidí, v nouzi možná i sedm.

Pohled na Hochschwab (2277 m n.m.), nejvyšší horu celé oblasti.

Sněhové pozůstatky po alpské zimě.

Nejvyšší vrchol Hochschwab (2277 m n.m.) se zřetelnou výstupovou trasou.

K večeru se na chvíli roztrhala vysoká oblačnost a my jsme měli možnost pozorovat okolní hory v moři nižších mračen.

Večer jsme využívali k procházkám a také jsme hledali blízkou „cashku“ pomocí GPS.

Martin připravuje večeři na benzínovém vařiči v hrnci, který nebyl zrovna lehký. 

Vnitřní vybavení bivaku.

G´hackt Kogel (2214 m n.m.).

Podvečerní idylka u bivaku.

Po vyčerpávajícím dni jsme si vychutnali západ slunce nad okolními vrcholky.

Martin s Lukášem se postarali o parádní večeři, jen doteď nechápu, jak se Lukášovi chtělo vytáhnout nahoru šest Plzní….každopádně tento čin sklidil velký úspěch!

Ráno nás čekalo překvapení. Přes noc mrzlo a okolní terén se pokryl malou vrstvou sněhu, bohužel podle předpovědi přišla také hustá oblačnost a silný vítr, díky nimž se snížila viditelnost a ztížil postup dále.

Kdo pozná, kolik je stupňů?

I když počasí není ideální a hlavní vrchol Hochschwabu se dá obejít traverzem, nemůžeme ho přeci nenavštívit, když už jsme tak blízko...

Hochschwab (2277 m n.m.) a já.

Lukáš, Martin a Jirka na vrcholu.

Z vrcholu jsme dále pokračovali k horské chatě Schiestl Haus (2153 m n.m.), která je zcela nově postavena, stará chata už je bohužel zbourána. Budova je navržena s ohledem na ekologii, energii jí dodávají solární panely, jižní stěna je z velké části z oken s třívrstvými skly, uvnitř je pak dokonale využit prostor pro případné nocležníky. V zimě je otevřen winterraum, ze kterého je možno dostat se také na záchody v chatě.

Jídelna... Polívka zde stála od 3,20€, velké pivo 4,20€.

Po zhruba hodinové zastávce se vydáváme dál po hřebeni.

Některé úseky byly bez maček dost nebezpečné.

...jaro na horách je někdy neúprosné a mrazivé. Tato květina by o tom mohla vyprávět!

Na sestupu...

Další zastávkou byla Voisthaler Hűtte (1654 m n.m.).

Chata Voisthaler Hűtte je příjemným místem k odpočinku s výhledem na okolní hřebeny hor.

Po krátké přestávce pokračujeme na Főlzsattel (1626 m n.m.)...

…a cestou obdivujeme rozmanité skalní útvary.

Hned za sedlem jsme se rozhodli utábořit v našich stanech.

Vše bylo třeba řádně upevnit, protože vítr sílil a čím dál více sněžilo.

Ráno jsme pak vstávali do slušné sněhové nadílky, která napadla přes noc.

Náš stan pro dvě osoby ráno už moc místa neposkytoval, sníh a vítr ho zmenšily tak, že jsme se z něj sotva vysoukali.

Po sbalení stanů jsme se rozhodli pro návrat zpět k autu opět přes sedlo Főlzsattel (1626 m n.m.).

Foukal silný vítr, který s sebou unášel ledové krystalky, a tak bylo třeba chránit si oči i celý obličej.

Nejnebezpečnější bylo přetraverzovat zasněžené úseky.

Okolní skalnaté hřebeny působí skutečně monumentálně.

Chtěli jsme překonat sedlo Trawies sattel (1898 m n.m.), nahoru nás však nepustil silný vítr a prudký svah, který byl pokryt vrstvou zmrzlého sněhu, jelikož jsme mačky nechali v autě (v pátek to skutečně nevypadalo, že je budeme potřebovat), museli jsme zvolit ústup přes Untere Dullwitz do vesničky Seewiesen, odkud jsme ve dvojici pokračovali stopem do Bodenbaueru pro auto.

Cestou dolů jsme ještě pozorovali další kamzíky...

...a také tento polámaný úsek lesa po sněhové lavině.

A na závěr kontrast zelených kopců v nižších nadmořských výškách se zasněženými vrcholky…Výlet se i navzdory počasí vydařil a všichni jsme si ho užili, rádi se zde znovu vypravíme a snad nám příště vyjde počasí více vstříc. Horám zdar!