Jarní "výletování" začínáme v našem rodném městě! Dvě povodňové vlny úžasně pročistily koryto Rožnovské Bečvy a my jsme toho náležitě využili. Voda byla velmi osvěžující...

...okolí koryta pokryly nánosy bahna a písku. Místy byly píščiny opravdu rozsáhlé a dosti připomínaly mořské pobřeží.

Bahenní lázeň. Za tuhle rozhodně nic nezaplatíte!

A jedna společná momentka u Bečvy.

Vodní války nebraly konce...

Ze zátočiny nad prameništěm jsme se přesunuli do ledových vod kamenného záhozu u fotbalového hřiště.

Neděli jsme strávili opět u vody. Tentokrát v úžasném kaňonu potoka Čeladenky. Koryto je opět zcela jiné než před povodní.

Po kolmých vrstvách, které pokrývají řasy, stékají stále pramínky vody. Je to díky dlouhému deštivému jaru...

Tam kde stupně byly, nyní nejsou a zase naopak! Proud vody zde musel být extrémně silný. V dolní části toku to odnesla i místní silnice.

Nedělní pohodičku nám zpříjemnil ohníček a voňavý oběd!

Krásné mechorosty lemují zdejší potok. Na snímku je ploník obecný (Polytrichum commune).

Nevěříte? Ano, jsme stále v Beskydech. Tento nádherný geologický útvar by si zasloužil určitě statut chráněného území.

Celý kaňon je dlouhý asi 20 metrů a výška flyšových vrstev dosahuje 8-10 metrů!

Do cesty se nám dnes "postavili" dva známí brouci. Na snímku je klikoroh devětsilový (Liparus glabrirostris)...

...a cestou nazpět míjíme krásného střevlíka zlatolesklého (Carabus auronitens).

Po vydatném obědě a dopoledním koupání míříme dál proti proudu. Zde Štěpán objevil nádhernou téměř 2 metry hlubokou tůň. Průzračně čistá voda dodává tomuto místu kouzelnou atmosféru.

Vodopád na potoce Čeladenka. Chcete osvěžující ledovou sprchu? Musíte přímo do vodopádu!

Obnažené břehy potoka po letošních jarních povodních odkryly zdejší geologické bohatství - flyšové vrsty pískovců, jílovců a jílovitých břidlic s četnými nálezy fosilních stop.

Tady jsou. Říká se jim fosilní stopy neboli ichnofosilie. Dříve byly označovány také jako tzv. bioglyfy.

...jedná se o stopy po činnosti různých druhů živočichů. Většinou neznáme původce, ale můžeme znát příčinu jejich vzniku. Tady je například stopa po lezení...

Na začátku údolí objevujeme tyto "Mariánské" popelnice. Že by nakonec Češi nebyli takoví ateisté?

Z Beskyd na Vysočinu! Tak zní naše heslo o dalším červnovém víkendu! Vyrážíme na svatbu naší kamarádky. Cesta po strašlivé dálnici D1 naštěstí brzo končí (ps: už nikdy si nekupuju za 1200,- Kč roční známku, nestojí to za ty rozbité tlumiče) a dále pokračujeme směr Polná. Po cestě míjíme zcela nový vrt na zemní plyn.

Jelikož jsem vystudoval geologii, musíme zastavit a všechno omrknout... No řekněte sami, není to nádhera?

Malebná je krajina na Vysočině... Úzké silnice, které jsou lemovány alejemi stromů dotváří atmosféru celé oblasti.

Svatba se odehrála v tomto krásném chrámu Nanebevzetí Panny Marie.

Historické centrum města Polná.

A tady ještě celkový pohled na stavbu, která je od roku 2008 vyhlášena Národní kulturní památkou.

A co bylo dál? Svatba pokračovala tradičně hostinou, tancem a veselím... Neskutečné vedra (34°C) nám připravily opravdu nevšední zážitky. Přespáváme v Přibyslavi, kde pokračujeme v naší nedělní "historické" exkurzi.

Centrum města Přibyslav "zdobí" krásné historické stavby. Pořád si říkáme, že tu Přibyslav odněkud známe? Byl to Žižka nebo Václav nebo nějaký kníže? Pokud vyučujete dějepis, nelekejte se, není to naše silná stránka!

Jako první památku jsme si zvolili známou Přibyslavskou věž! Nachází se poblíž centra města u zdejšího kostela.

Přibyslavská věž byla postavena již v roce 1497. Patří tedy k nejstarším památkám ve městě.

A co je tohle? Schválně...poznáte kudy vede chodník a kde se nachází okolní trávník? Mají zde opravdu zajímavé řešení chodníků...

A tady je konečně mohyla, ke které z centra míříme a přemýšlíme komu patří. Nakonec je to přece jen Jan Žižka z Trocnova, který poblíž města nečekaně zahynul.

Proč? Protože jsem geolog a protože je to po cestě domů... Vitá Vás uranový důl na ložisku Rožná - Olší, který se nachází v srdci Českomoravské vysočiny u města Bystřice nad Pernštejnem.

Je to jediné místo, kde se těží U-ruda a tedy i jediné otevřené rudní ložisko v ČR. Součástí je několik těžebních věží, rozsáhlá odkaliště a také chemická úpravna uranu v nedaleké Dolní Rožínce. I když stojíme na louce v dostatečné vzdálenosti, stejně nemáme pocit "jistoty" a "bezpečí". Místním lidem není co závidět. Proto foťák několikrát cvakne a už si to míříme autem dál... Sbohem Rožná!

A kam dál? Na stání hrad Pernštejn. Ptáte se proč tolik historie? Ani sami nevíme, jsme přece jen zaměřeni více na přírodu, ale tento historický skvost Vysočiny si nenecháme ujít. Určitě ho znáte z mnoha pohádek...

Interiér hradní kaple je přístupný volně, resp. za 10,-, které slouží jako vstupné na hradní nádvoří.

A tady "tajný" snímek. Jana mi úspěšně dělala stín před průvodkyní (fotografování zakázáno) a tak jsem mohl alespoň zachytit tento symbol rodu Pernštejnů nad vstupní branou.

Jeden z mnoha výhledů na rozsáhlý komplex hradních budov.

...a tady nezbytná pomůcka ve zdejší mučírně. Bohužel ji ve školství nemůžu použít, tak moc by se mi hodila...

Zákoutí hradu.

Nespočet portálů, věží a hradeb dotváří tuto výjimečnou historickou památku.

Pohled do tzv. černé kuchyně, která sloužila jako zdroj jídla i tepla v chladných místnostech hradu.

Státní hrad Pernštejn, jehož historie sahá do poloviny 13. století.

Zanechme historie a podívejme se do současnosti. Po prohlídce hradu jsme se zastavili na blízkém nalezišti opálů (a bylo se na co dívat...) a poté u větrného parku Protivanov. Zajímalo mě totiž jak jsou zdejší větrné elektrárny hlučné. Hluk rotoru se totiž někdy udává jako negativní důsledek výstavby těchto energetických zdrojů.

Naslouchám dlouho, ale žádný nepříjemný hluk neslyším. Každopádně mávající vrtule nad hlavou nejsou nic moc příjemného...

Informační tabule pro příznivce alternativní energie. Loučíme se s Českomoravskou vysočinou, ale doufáme, že se zde opět vrátíme. Bylo tady opravdu nádherně!

A jsme u posledního výletu. Na samotném konci jara (17.6.2010) vyrážíme na tradiční školní exkurzi do Kněhyňské jeskyně. Jde s námi i tato fenka Dina.

...obzvláště fotogenická je při "žebrání" o jídlo. Vidíte tu beznaději v jejích očích?

A jsme na místě. Vchod do 57,5 m hluboké jeskyně je opatřen mříží, ale sluneční paprsky si přesto nachází cestu do jejího nitra...

...ještě jednou ten stejný pohled naživo! Celká jeskyně je vytvořena tektonicky (pukliny), nemá žádnou výzdobu a díky nestabilitě flyšového podloží je neustále "v pohybu".

Kuk!

Panoramatický pohled na masív Malé Fatry.

Sestup z vrcholu Četrova Mlýna (1206 m), který je nejvyšším bodem Zlínského kraje. V pozadí Pustevny a Radhošť.

Odpolední relaxace na louce nad Pustevnami...

A tady panorama radhošťského hřebene. V pozadí je vidět rozsáhlá Podbeskydská pahorkatina.

Kaple a sousoší Sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti. Loučíme se s posledním jarním výletem a jsme zvědaví co nám přichystá období následující. Vzhůru za letními zážitky!!!