Náš jednodenní výlet na Malou Fatru začínáme ve Štefanové. Odtud vyrážíme po žluté (zelenou značku jsme nechápajíc nenašli...) směr Horné Diery a dále na Rozsutce. Vítá nás "búrlivý" vietor, oblačné počasí a mlhou zahalené vrcholky Veľkého Rozsutce...

...kromě toho potkáváme i poslední "barvy" podzimu. Ty reprezentuje třeba větvička růže šípkové (Rosa canina).

Konečně jsme "doma". Zelená, kterou jsme hledali už neexistuje, ale místo toho narážíme na zbrusu novou trasu po zelené směr sedlo Medzirozsutce. Vzhledem k tomu, že fouká silný vítr, volíme raději variantu po modré přes Horne Diery.

V Horných Dierách to vypadá zase trochu jinak. Místo větru zde hučí vodopády ledové vody, která unáší tisíce bukových lístků...

Najdete stezku?

Při výstupu Dierami se konečně objevuje slibované polojasné počasí. Hned si ho fotíme, protože netušíme jak dlouho vydrží.

Horne Diery jsou známé desítkami skalních prahů a vodopádů...

...ale také přirozenými bučinami, které dotváří atmosféru tohoto místa.

Místy je chodník kompletně ukrytý pod bukovým listím...

...a hledání správné cesty může být pěkný oříšek. Ještě, že je vidět to zábradlí!

Jeden ze stovek bezejmenných vodopádů, které hučí tímto divokým údolím...

I když to tak nevypadá, technický stav těchto stezek a železných žebříků je dosti pochybný. Ulomené zábradlí, šikmé žebříky a viklající se opěrky vyvolávájí v našich tělech zvýšenou tvorbu adrenalinu...

Konečně v sedle. Vystoupali jsme "klasicky" po modré značce. Oblačnost se trhá a před námi jsou první výhledy...

Třeba tento pohled na Malý Rozsutec nás hned na úvod vybízí k jeho zdolání.

...a pohled na jeho vyššího kolegu - Veľký Rozsutec, nad kterým se honí divoká mračka.

První panoramatická fotka směřuje k východu. Zatím jsou zřetelné pouze blízké vrcholky Malé Fatry. Vpravo v pozadí je dominanta Veľkého Choče.

Prvním dnešním cílem je vrchol Malého Rozsutce. Stoupáme nekompromisně nahoru, protože už máme hlad a těšíme se na obědovou pauzu.

Výhledy z Malého Rozsutce.

Smrky, smrčky, smrčičky...

Na vrcholu. Oběd se nekoná, fouká opět búrlivý vietor a tak volíme raději sestup zpátky do sedla.

Na vrcholu ještě potkáváme jedinou kvetoucí rostlinu - zvonek. Na to, že je dnes 6. listopadu, vypadá vcelku dobře...

No compromise. Značka ukazuje jednoznačným směrem... Čeká nás prudké klesání dolů.

Pod Malým Rozsutcem konečně obědváme a plni jídla a tekutin a jednoho energy šneka se suneme směr Veľký Rozsutec. Po cestě se však často zastavujeme a hledáme další fotografické objekty...

...mezi nimi i tento lišejník.

A nebo tento slezniník. Uhádnete druhové jméno? Správně... sleziník zelený.

Při výstupu k vrcholu se otevírají pohledy na dlouhý hřeben Osnice (vpravo) a v pozadí se rýsuje Veľký Choč a za ním masív Nízkých Tater.

Poznáte tři stromy?

Veľký Rozsutec (1609,7 m n.m.).

Borovice kleč (Pinus mugo).

Terčovka bublinatá (Hypogymnia physodes).

Konečně na vrcholu. Na rozdíl od Malého Rozsutce zde vládne příjemné počasí, občas zasvítí sluníčko a vítr se také výrazně utišil...

Skalnaté vrcholové partie Veľkého Rozsutce.

...a nekonečné výhledy z jeho vrcholu na hlavní hřeben Malé Fatry.

Vrcholový kříž...

...a vrcholová fotka. Jak nás rozeznáte? Třeba podle botiček...

Na sestupu z vrcholu... V pozadí jsou vidět hřebeny sousední Veľké Fatry.

Sestup trval chvíli a jelikož nám stále zbývá dost času, volíme místo sestupu do Štefanové delší variantu. Ta míří traverzem Stohu po žluté (ten je v zimě uzavřen kvůli nebezpečí pádu lavin) a pokračuje na hlavní hřeben Malé Fatry.

Ve Stohovém sedle. V popředí cesta na Poludňový grúň, uprostřed vrchol Steny a v pozadí Chleb.

Tímto pohledem na skalnatou dominantu Veľkého Rozsutce se s Fatrou loučíme. Následuje už jen krkolomný sestup z Poludňového grúně do Štefanové a cesta zpátky domů. Dovidenia na Fatre!