Byl jsem vyslán na stáž do Polska. Do Warszawy, resp. asi 20 km od ní, do Łomne. Po noci strávené v přeplněném vlaku (ještěže jsem si za 35 Kč koupil místenku) jsem ráno téměř bez zpoždění vystoupil ve stanici Warszawa Centralna. Odtud jsem se taxíkem dopravil do sídla MIZ (Muzeum i Institut Zoologii) Polské akademie věd, odkud pravidelně každé ráno vyrážejí zaměstnanci dodávkou na pracoviště v Łomne.

Zde jsem se ubytoval v celkem útulném pokoji a vydal se hned omrknout místní muzejní sbírky, ve kterých kromě bezobratlých měli mj. vycpané losy.

Jelikož zdejší pracoviště leží na hranici národního parku Kampinoski, rozhodl jsem se omrknout místní krajinu. První výlet jsem uskutečnil za vátými písky, kterých jsem si všiml na satelitních snímcích. Vyrážím autobusem do obce Cybulice Małe a pak už jen naslepo zkouším trefit správný směr.

Čapí hnízdo.

Vymotávám se pomalu z vesnice...

... na cestu se není koho zeptat, němá tvář ne a ne poradit.

A přece jsem trefil správný směr. Po půlhodince pochodu lesem se začíná objevovat čím dál víc písku.

Převažují borovice a jalovce.

Nature art :)

V lesích oddělujících jednotlivé písčité plochy nacházím množství lišejníků.

A nejen lišejníků, taky množství lahví...

Že je zde území národního parku se asi moc neřeší.

Jako by se zde trénovalo na Dakar :)

Prostoru je dost.

Pouštní vegetace :)

Zemljanka.

Od východu se ženou tmavé mraky, pořádně se ochladilo.

Volební kampaň v polském stylu, billboardy netřeba.

Došel jsem k zatopené nivě Wisły.

Wisła je nejdelší polskou řekou. Pramení v těšínských Slezských Beskydech a po 1047 km se vlévá do Baltského moře.

Po pár kilometrech podél Wisły jsem došel do obce Kazuń Nowy, odkud jede autobus do Łomne.

V Łomne.

Socha Jana Pavla II.

Téměř všechny domy v okolí jsou, alepoň podle cedulí, napojeny na hlídací agentury.

Místní hřbitov pohltila dušičková atmosféra.

Za krásného počasí se vracím se zpátky, byl to parádní výlet.

Hlavním cílem stáže bylo zorientovat se v broucích rodu Lycus, takhle jsem se o to pokoušel :)

Brouci jsou z Etiopie, Keni, Zambie a dalších afrických zemí.

Merolycus dentipes.

Polské złote.

Za celou dobu jsem si koupil jen dva lahváče. A stačilo. Ačkoliv jsou to piva s obsahem alkoholu přes 5%, chuťově nic moc.

Mrknu z okna, je nádherně. Ideální na další výlet, vždyť hranice národního parku probíhá těsně za barákem kde bydlím.

V nitru lesa.

Roste zde velké množství lišejníků ...

... hub ...

... taky vřesu ...

... a mechů.

Přírodní zrcadlo.

Lesní koberec.

Stačí dvě hodinky v lese a člověk je opět nabitý energií.

Na konci listopadu začalo sněžit...

... a krajina se přes noc změnila k nepoznání.

Obchod, kam jsem chodil nakupovat, asi 2 km pěšky.

Cesta s nákupem neprošlapaným chodníkem.

Mé přechodné působiště v zimním kabátě.

Nastal čas návratu. Autobusem do Warszawy a metrem do centra.

Warszawský palác kultury.

Hotel Marriott s 518 pokoji a kasínem.

Hlavní nádraží - stanice Warszawa Centralna.

Na první pohled patrná moderní architektura, zde v podobě tzv. Zlatých teras.

Cesta domů ve společnosti Pepy, vysloužilého polského "górnika". Napájel mě dobrou polskou vodkou a vyprávěl o rodině v Chicagu. Vcelku poetické rozloučení s Polskem.