Je úterý 5:30 ráno a my vyrážíme z Ostravy s vyhlídkou luxusní předpovědi počasí na další dva dny do Liptovských Revúc, odkud vycházíme kolem deváté hodiny za ranního oparu s plnou polní do hor…jsme čtyři: Jakub, Míra, španělská studentka Erasmu Uxia a já (Tom).

…volíme takovou trasu, abychom se mohli po dvou dnech vrátit zpět k autu jinou cestou a zároveň abychom prošli vrcholy hlavního hřebene. Našim prvním cílem je tedy Prašnické sedlo (920 m n.m.).

Zde se na chvíli zastavujeme a svačíme, protože odtud nás čekají tři hodiny neustálého prudkého stoupání. Tuto trasu rozhodně nedoporučuju v zimě bez dostatečné výbavy právě kvůli příliš strmé stezce.

Po vystoupání na vrcholek Řepiště (1239 m n.m.) jsme poprvé spatřili siluetu hlavního hřebene s dominantou Križné (1574 m n.m.) Před lesíkem je malá polorozpadlá salaš, u které jsme se na chvíli zastavili.

Zbytky salaše u vrcholku Řepiště, dá se ještě použít pro nouzové přespání, pod tíhou sněhu bych jí však příliš nedůvěřoval.

Pohled zpět směrem k Revúci, v pozadí Nízké Tatry.

Na vrcholu Križné (1574 m n.m.), kterou hyzdí vojenský objekt.

Nízké Tatry v dáli při pohledu z vrcholu Križné.

Pokračujeme přes Frčkov (1585 m n.m.) na nejvyšší vrchol Velké Fatry Ostredok (1592 m n.m.). Okolní krajina má pravé podzimní barvy a už čeká jen na příchod sněhu.

Cestou na Ostredok, v pozadí Križná.

Na vrcholu Ostredku (1592 m n.m.), zleva: Uxia, Tom, Jakub, Míra. Uxia se směje našim hůlkám a pojmenovává náš tým jako „los Palilleros“ (hůlkaři)…Počasí se během dne na chvíli zhoršilo, na déšť ale nedošlo…

Traverzujeme vrchol Suchého (1550 m n.m.) a sestupujeme k salaším pod tímto vrcholem.

Salaš pod suchým vrchem. Musím říct, že od poslední návštěvy prošla rekonstrukcí a spolku 4nýty se to skutečně povedlo. Střecha je opravená, kamna zrekonstruované, odpadky uklizené a taky stěny utěsněny, navíc přibyly pily a k dispozici je čisté nádobí i trvanlivé potraviny, co zde nechali předchozí návštěvníci. Díky spolku 4Nýty!!!

Pokračovali jsme dál k salaši Mandolína, zde však již přebývaly dva páry se psy a tak jsme se vrátili zpět k první salaši.

Jeden z hlídačů u mandolíny…

Jelikož jsme večer brzy usli, ráno jsme si přivstali na východ slunce…

...a ještě černobílá varianta.

Interiér salaše…luxus…jsou zde tři postele, na jedné jsou však dvě matrace a tak se dá jedna navíc vytvořit na zemi, jednou zde údajně spalo i 24 lidí, z toho 16 na půdě!

Ráno před odchodem ze salaše: Míra, Uxia, já, Kuba. Nebylo kam spěchat a tak jsme uklidili, nachystali dřevo pro další návštěvníky a vyrazili dál…

Počasí je nádherné a my pokračujeme směrem k Ploské (1532 m n.m.).

Času máme dost a tak nejdříve traverzujeme Ploskou směrem na Borišov, tento úsek je v zimě uzavřen, protože zde hrozí nebezpečí sněhových lavin.

Borišov (1510 m n.m.).

Podzim u Borišova…

Cestou procházíme taky přes malou zelenou loučku… pěkně nám kontrastuje s okolním podzimem, malá červená tečka je Chata pod Borišovom.

Na jednom stromě objevujeme zavěšené lano a každy ho využívá po svém…Kuba jako oběšenec...

Uxia si dělá s pomocí klacku houpačku...

U chaty mě zaujaly tyto staré Podtatrany, zajímalo by mě, kolikrát s nimi majitel vyšel na vrchol!?

Pohled na Ploskou...

Na vrcholu Borišova jsme nalehko za 14 minut (dle mapy 50min). Chvíli se kocháme výhledy a pak stejnou cestou scházíme dolů.

Freeride bez sněhu.

Z Borišova se vracíme zase k Ploské, tentokrát ji však již netraverzujeme ale jdeme rovnou přes vrchol...

Ploská (1532 m n.m.).

Památník na vrcholu, v pozadí Čierný kameň (1497 m n.m.) a Rakytov (1567 m n.m.).

Dolů scházíme po žluté značce, v sedle Ploskej objevujeme nový přístřešek, bohužel však bez půdy k přespání.

Pokračujeme dál a nad Revúcema potkáváme u salaší baču se svým stádem a dvěma psy, údajně se stará o 550 ovcí! Na fotce je slovenský čuvač Belinda

Jelikož se svým stádem schází dolů do vesnice, jdeme chvíli s ním a povídáme si...

Uxia si ještě vyzkoušela roli bači, pak už stádo předbíháme a pokračujeme dál sami.

Cestou lesem zkoušíme fotit zajímavé stromy.

Naposledy se ohlédneme za vrcholy Velké Fatry, která nás opět nezklamala krásnou přírodou i zážitky.

Auto jsme nalezli v pořádku na svém místě, tak ještě skočíme do místní hospody na Zlatého Bažanta a vyrážíme domů…zůstali bychom déle, od zítřka však má vydatně pršet. Horám zdar!