V sobotu 24.7.2010 jsme dojeli do Starého Smokovce, kde jsme se ubytovali v místní základní škole...

...vybalili jsme si...

...a vydali se na první výlet. Čas byl pokročilý. Blížila se 17. hodina. Proto jsme se autem přesunuli ke Štrbskému plesu a vydali se k vodopádu Skok.

Zpočátku turistická stezka vede po asfaltové silnici mezi hotely a stánky se suvenýry.

Po levé straně míjíme sportovní areál se známými skokanskými můstky.

Po pár stech metrech se žlutá turistická značka stáčí z asfaltové silnice na lesní cestu.

Zvonek :)

Dostáváme se až nad horní hranici lesa.

Vodopád Skok je se svojí výškou 25 metrů třetím nejvyšším slovenským vodopádem Vysokých Tater.

Společné foto v nadm. výšce 1730 m.

Pohled do údolí směrem k Popradu.

Večerní sedánek...

...a honem ke spacákům a pohádce na dobrou noc.

Druhý den nám počasí nepřálo, venku lilo jako z konve a tak nezbývalo než navštívit tělocvičnu a vyzkoušet si řadu sportů. Bezkonkurenčně vyhrál florbal, který jsme po příjezdu zbylé části výpravy vydrželi hrát až do pozdních nočních hodin.

A je tu třetí den. Déšť ustal. U snídaně debatujeme nad možnými trasami. Nakonec se rozdělujeme. Naše čtyřčlenná skupinka se trhla od ostatních a rozhodla se vystoupit na nejvyšší horu Polska - Rysy.

Výchozí místo je stejné jako u prvního výletu, tedy Štrbské pleso.

Cesta místy vypadá, jako bychom se brodili přímo korytem potoka.

Divoké horské bystřiny byly po včerejším celodenním dešti bohaté na vodu.

Stále stoupáme...

...a nabízejí se nám čím dál krásnější výhledy.

Čekání a odpočinek.

Čím se dostáváme výše, tím větší zima nás sužuje.

Žabie plesá a hmla.

Oběd a Koldyho rybičky v konzervě.

Tady už pokračujeme pouze ve třech. Zima je čím dál horší.

Úsek jištěný řetězy.

Blížíme se k Chatě pod Rysmi.

Všudepřítomná mlha se sráží a vytváří fotogenická zátiší.

Chata pod Rysmi je do příští sezóny 2011 v rekonstrukci. Neposkytuje ubytování, v provozu je však kiosek se základním občerstvením. My jsme v tomto sychravém počasí velmi ocenili půllitr čaje za 1 euro.

Fungují také doprovodné služby, jako je panoramatické WC :)

Stopy namalované na skále připomínají, že sem v roce 1913 vylezl vůdce bolševické revoluce Vladimír Iljič Lenin.

Cestou na vrchol míjíme několik sněhových polí.

Západní vrchol Rysů (2499 m n. m.). To byste nevěřili, jak bylo na vrcholu teplo a jak pálilo slunko do očí i přes oblačnost.

Lukáš se Štěpou si vyběhli i na východní vrchol Rysů (2503 m n. m.).

Inverze nad Polskem.

Při sestupu jsme řetězy velmi ocenili, cesta díky srážející se mlze nepříjemně klouzala.

Mapovník zeměpisný (Rhizocarpon geographicum).

Na asfaltce u Štrbského plesa jsme se setkali s Koldym, který sice na vrchol nedorazil, zato si stihl zabruslit.

Vaření večeře ve cvičné školní kuchyňce vyžaduje pekelné soustředění.

A je tu poslední čtvrtý den. Opustili jsme Vysoké Tatry a po cestě domů se zastavili na Malé Fatře v Jánošíkových dierách, které jsou součástí NPR Rozsutec.

Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris).

Stezka vede kaňonem Dierového potoka, pro schůdnost jsou zde mostky a žebříky. Jelikož se zkazilo počasí, déšť nás zahnal z Dolných Dier zpět do auta a my byli nuceni pokračovat směrem domů.