Je mrazivé prosincové ráno. Teploměr ukazuje -16°C a my jsme opět na Malé Fatře v obci Štefanová. Našim cílem je zimní výstup na oba Rozsutce. Na snímku je ten "Velký"...

...trasu jsme zvolili tradičně. Vedla přes Horné Diery do sedla Medzirozsutce.

Cestou obdivujeme nejednu ledovou výzdobu. Některé ledíky už pěkně natekly a doufáme, že se jim bude dařit i nadále...

Ledová romantika zimních Dier.

Že by aspoň mixy?

Tomáš si dneska vzal pouze malou termosku. Tekutiny proto příjímá jakýmkoliv způsobem...

Luky má po cestě síly na rozdávání a podniká mixové prvovýstupy!

Po zledovatělých a velice málo pevných žebřících stoupáme pomalu a jistě. Mačky jsou velkou výhodou...

Horné Jánošikovy Diery.

Za posledními žebříky již cesta pozvolna stoupá až do sedla Medzirozsutce. Těsně před ním se otevírá první pohled na sluncem zalitý Malý Rozsutec...

Poslední kroky v mrazivém stínu...

...vystřídaly nádherné výhledy a hřejivé sluneční paprsky!

Respekt! Polední pauza v sedle Medzirozsutce (1200 m n.m.).

Jídla bylo dost a muselo se sníst... přece to nebudeme furt tahat na zádech?

Romantické zimní výhledy. V pozadí je hřeben Západních Tater - Roháčů, vpravo dominanta Veľkého Choče.

Vyrážíme jako první dnešní úderníci na Malý Rozsutec. Stopy tu žádné nejsou a místy je sněhu i nad kolena... Jupíííí!!!

Malý Rozsutec (1343,5 m n.m.)

Hned za námi vyráží další turisté. Čerstvě prošlapaný chodník jim zcela jistě vyhovuje...

Na Malý Rozsutec se doslova probíjíme hlubokými závějemi svěhu i zledovatělými úseky s řetězy... Prostě tady dneska ještě nikdo nelezl.

Na cestě k vrcholu...

Těsně pod vrcholem se otevírají neskutečné výhledy na okolní slovenská pohoří...

Osamocený Veľký Choč a v dáli za ním hřeben Nízkých Tater.

Zimní idylka...

Skalnatý vrchol Veľkého Rozsutce.

Naše společná vrcholovka na Malém Rozsutci (1343,5 m). Pořád vládne dobrá nálada a chuť zdolat i jeho vyššího "kolegu".

Sestupujeme opatrně, protože řetězy nejsou v zimě zrovna ideálním pomocníkem...

Dneska si užíváme každý krok ve stříbřitém prašanu...

Mačky, cepín a červená značka. To jsou tři důležité aspekty při blížícím se výstupu na Veľký Rozsutec.

Jdeme na to...

Naštěstí ještě před námi vyrazili dva udatní turisté, kteří prošlapali cestu až k sedlu před závěrečným hřebenem (na snímku vlevo mezi výraznými vrcholky). My jsme je potkali těsně před sedlem, kde jejich stopy končily, protože se rozhodli sestoupit zpět stejnou cestou. Zůstali jsme na Rozsutci úplně sami...

V sedle před závěrečným vrcholovým hřebenem. Tady stopy končí a musíme zvolit co nejlepší cestu k vrcholu. Slunce již klesá a my chceme ještě za světla sestoupit do sedla Medziholie...

Go up! Bojujeme se závějemi čerstvého prašanu o každý metr...

...a zcela synchronně postupujeme k cíli.

Konečně! Zvládli jsme traverz posledního hřebínku a už vidíme sedlo a cestu k vrcholu...

...těsně pod vrcholem si užíváme odpoledního sluníčka a pocitu, že jsme dnes první a jediní, kteří vystoupili na oba Rozsutce. Ze sedla totiž za námi již nikdo nevyrazil...

Zapadající slunce na vrcholu Veľkého Rozsutce (1609,7 m n.m.).

...někteří si dali i prvovýstup severní stěnou a kupodivu dorazili stejně jako ostatní!

Na vrcholu... Mrzne až praští, sluníčko už nehřeje a vrcholovky na samospoušť jsou opravdovým utrpením.

Ještě jedna společná fotka...

...a už se vydáváme na sestup do sedla Medziholie.

V sedle před vrcholem. Těsně pod ním je jediný úsek zajištěný řetězy...

Vychutnáváme si každý okamžik, protože nádherný zimní den se pomalu blíží ke konci...

Na sestupu s posledními slunečními paprsky...

...a poslední "podvečerní" pohledy k vrcholu.

Za nádhernou zimou nemusíte daleko... stačí vylézt na Rozsutce!

Slunce již zapadlo za hlavní hřeben Malé Fatry a my se loučíme s touto úžasnou zimní krajinou. Sestup do sedla není náročný díky množství měkkého sněhu, za tmy pak docházíme do Štefanové, kde náš společný sobotní výlet končí. Snad se do zimní Fatry zase brzy vrátíme... Hore Zdar!