Cílem naší první rodinné dovolené se stal Adršpach. Ubytování máme zajištěno v příjemném prostředí penzionu pod Křížovým vrchem. Skály jsou odtud na dohled a tak hned po vybalení vyrážíme za prvními zážitky...

Našim prvním cílem se stal Křížový vrch, protože nehodláme platit vstupné 60,- Kč a mačkat se s davy turistů v Adršpašském skalním městě. Počasí nám přeje a tak vyrážíme po žluté značce do skal...

Vrchol Křížového vrchu je od našeho penzionu vzdálen necelé 2 km chůze.

Pod vrcholovými skalami nacházíme malé přístřešky, které slouží v případě nouze zdejším horolezcům. V boudě najdete nosítka i nezbytné lékarnické vybavení k poskytnutí první pomoci.

Na vrchol vede Křížová cesta s obrazy přímo ve skalách...

...kromě obrazů ve skále jsou pro zdejší terén typické i žebříky a zábradlí, které usnadňují pohyb ve skalách.

Vrchol Křížového vrchu (667 m n.m.).

Na vrcholu je železný kříž z roku 1857, který je umístěn na kamenném podstavci s plastikami světců. Na snímku je plastika Sv. Jana Nepomuckého.

...náš synáček svůj první výstup spokojeně prospal v nosítku.

Výhledy z vrcholových partií Křížového vrchu jsou dnes opravdu výjimečné. V dálce jsou vidět hřebeny Javořích hor.

Z vrcholu sestupujeme po hřebeni mimo turistické značení a obdivujeme místní skály...

Celý hřeben Křížového vrchu je doslova "posetý" skalami a nachází se zde řada známých lezeckých terénů.

Po návratu z Křížového vrchu se večer vydáváme do skalního města. Vstupné se zde platí jen do 18h a tak si můžeme každý večer zpříjemnit nenáročnou procházkou mezi skalami...

Nejznámější turistický okruh (po zelené) prochází velkou částí zdejšího skalního města.

Trasa vede i kolem tohoto strážce - indiána.

Na zdejších skalách najdete i celou řadu historických nápisů. Ty dokládají návštěvy řady osobností, které zdejší oblast navštívíly.

Na neděli hlásili opět krásné počasí a tak míříme do sousedního a zároveň nejvyššího pohoří ČR - Krkonoš. Hned na začátek nás čeká cesta lanovkou na Medvědín, abychom nemuseli stoupat po nekončící asfaltové cestě na Zlaté návrší.

Jedeme hned první jízdou a kromě nás a jedné turistky nikdo další na lanovce nejede...

František je poprvé na lanovce a zpočátku je z toho dosti překvapený...

Po několika minutách jízdy už stojíme na vrcholu Medvědína. Na významnost zdejšího území nás upozorňuje zdejší informační tabule. Nacházíme se v NP Krkonoše, který patří do sítě biosférických rezervací v programu Man and Biosphere (zkratka MaB) při organizaci Unesco.

Už na Medvědíně se objevují první známá krkonošská panoramata. Na snímku je konec Labského dolu včetně gigantické stavby Labské boudy (vlevo). Nahoře na hřebeni je vidět skalnatý vršek Violíku, dále radiostanici na polském území u Sněžných jam a za smrkem se ukrývá vrchol Vysokého kola, který není v letním období přístupný.

Ve vrcholových partiích Medvědína procházíme zdejším vrchovištěm i pásmem imisních poloh smrku. Vpravo nahoře je vidět vrchol Zlatého návrší (1411 m n.m.).

...po krátkém stoupání přicházíme na Šmídovu vyhlídku odkud obdivujeme výhledy na nejvyšší vrcholy Krkonoš včetně Sněžky.

A ještě jednou přiblížený pohled na nejvyšší vrchol ČR - Sněžku (1602 m n.m.).

Za Šmídovou vyhlídkou se přece jen na chvíli napojíme na asfaltku z Míseček a po červené stoupáme stále výš a výš...

Potkáváme celou řadu krásných rostlin, třeba tyto pcháče různolisté (Cirsium heterophyllum)...

...nebo tento nápadný oměj šalamounek (Aconitum plicatum).

Po několika serpentinách přicházíme k Vrbatově boudě, která leží kosek od Zlatého návrší. Je krátce po deváté hodině takže zatím nevidíme žádné turisty, což je v letních Krkonoších málo obvyklé.

Nad boudou je známá mohyla Hanče a Vrbaty, kteží zde tragicky zahynuli při dálkovém běhu na lyžích. Při mohyle je jedna z nejkrásnějších krkonošských vyhlídek. Vídíme odtud i Sněžku...

...a také velkou část hlavních hřebene Krkonoš.

Naše první společná momentka z Krkonoš... (Zlaté návrší)

Od mohyly pokračujeme po červené značce, která vede hranou Labského dolu.

Míjíme kusy historie...

...i četné přírodní zajímavosti. Právě stojíme u Pančavského vodopádu (148 m), který je nejvyšším vodopádem v ČR.

Z vyhlídky u vodopádu jsou zřetelné meadry Labe, které se nachází hluboko pod námi v závěru Labského dolu.

U Labské boudy svačíme a pokračujeme po červené k pramenu Labe. Taky si myslíte, že by se měla Labská bouda rozebrat a odvézt z první zóny KRNAPU?

Nejdříve po červené k prameni Labe, dále na hlavní hřeben a odtud severním úbočím Vysokého kola až k Martinově boudě (Martinovka). Tam nás čeká vytoužený oběd...

Turistický chodník z Labské boudy k prameni je v rekonstrukci, a proto nás u pramene čeká tento netypický pohled. Zdejší, původně vápencem vysypané stezky, totiž výrazně mění pH okolích kyselých půd, a proto jsou nahrazeny původní drcenou žulou. Pozn. redakce: Vápenec je silně bazický a žula naopak silně kyselá, což umožnilo vznik zdejších unikátních rašelinišť.

Pramen Labe se nachází ve výšce 1371 m n.m..

Tady je ten pramen? Samozřejmě, že ne... ten opravdický pramínek Labe se nachází kousek odtud na Labské louce.

Od pramene Labe nás žlutá značka vyvádí na hlavní hřeben, který je zároveň státní hranicí mezi ČR a Polskem. Zvedá se typický hřebenový vítr a tak se balíme do oblečení (František do teplé deky) a rychlým tempem pokračujeme dál...

...po cestě míjíme typické kamenné sutě a vrcholové skalisko (tor) na vrcholu Violíku (1472 m n.m.).

Hned za Violíkem je dobře vidět polská radiostanice u Sněžných jam. I když se to nezdá, stále fouká velmi silný vítr a focení se v těchto podmínkách stává opravdu adrenalinovou záležitostí...

Ještě jeden pohled zpátky na Violík...

...a hned pokračujeme dále ke Sněžným jamám. Na obloze se začínají tvořit nejrůznější typy mraků. Dnes převládají cirry, které signalizují zítřejší očekávanou změnu počasí.

Některým členům naší výpravy z toho větru není dobře a tak se objevují nejrůznější projevy "větrné nemoci". Příkladem je nekontrolovatelný úsměv a smích...

Jeden z mnoha pohledů na Sněžné jámy (Sniezne Kotly), které jsou typickou ukázkou ledovcové činnosti na zdejším území. Jedná se o konec rozsáhlého karového amfiteátru, který je typický svými kolmými skalními stěnami.

Od Sněžných jam se nabízí daleké výhledy do sousedního Polska...

Sestup kamenitou stezkou severním úbočím Vysokého kola...

Vrchol Vysokého kola (1509 m n.m.).

Za Vysokým kolem sestupujeme do sedla a odtud pokračujeme po modré značce k Martinově boudě, kde si dáváme oběd. Poté sestupujeme po zelené značce zpátky do Špindlerova mlýna. Loučíme se s Krkonošemi a autem se přesouváme zpátky do Adršpachu.

V penzionu jsme brzy odpoledne, odpočíváme a navečer se opět vydáváme do skal. Využíváme podvečerního sluníčka a fotíme nejznámější skalní útvary skalního města...

Mezi taková místa patří i Myší díra, jejíž šířka dosahuje max. 50 cm.

Adršpašské skalní město

Jedny z nejznámějších skalních věží v Adršpachu - Starosta a Starostová.

Skalní kaple pod "Milenci"...

...a tady kamenná brána vedoucí do centrální části skalního města.

Třetí den ráno prší, ale brzy se oblačnost rozpadá a tak sám vyrážím do skal pořídit co nejlepší snímky. Typické "pohlednicovky" totiž vyžadují dopolední slunce. Na snímku opět pohled na Starostu a Starostovou...

...následovaný dalšími a dalšími momentkami ze skalního města.

Velká panorama. Vlevo skalní věže "Milenci", které dosahují výšky téměř 100m.

Cukrovarský komín (vlevo).

...a ještě jednou nejvyšší skalní útvar - Milenci.

Všechny významné skalní věže mají své jméno a jsou označeny informační tabulkou...

V dnešním oblačném dni rozhodně neleníme a odpoledne vyrážíme na hrad Adršpach, který leží v západní části NPR Adršpašsko - Teplické skály.

Vyhlídka z vrcholu hradu. V levé části je vidět velká část Adršpašského skalního mědsta.

Nejčastější rostlinou na zdejších skalách je bezesporu osladič obecný, který patří mezi kapradiny.

František návštěvu hradu Adršpach opět spokojeně prospal...

Výstup ani následný sestup z nejvyššího místa není vůbec příjemnou záležitostí. Po dešti jsou prudké dřevěné schody hodně kluzké...

Osladič obecný (Polypodium vulgare).

Při sestupu z hradu se opět noříme do okolních lesů, kde obdivujeme zdejší málo dotčenou přírodu.

K vidění jsou i takové bizardní skalní útvary...

NPR Adršpašsko - Teplické skály patří k nejstarším a největším maloplošným chráněným územím v ČR (1771 ha, vyhlášena v roce 1933).

Po návratu z hradu se vydáváme na známou stolovou horu Ostaš. Ještě před výstupem na vrchol míříme ke známým Kočičím skalám. Tato vysoká a mohutná skalní hradba je viditelná ze silnice, která spojuje města Teplice nad Metují a Police nad Metují.

Hned na začátku Kočičích skal se nachází 30 m dlouhá skalní puklina - Sluj českých bratří. K samotné sluji je třeba sestoupit asi 200 m skalním městěm.

Pohled ze sluje...

Tato puklina byla pravděpodobně (podle vyrytého letopočtu 1627) tajným útočištěm českých bratří v pobělohorské době. My se dnes kocháme zejména přírodními krásami tohoto místa.

Většina skalních věží na Kočičích skalách má svoje vrcholové knihy a je tedy oblíbeným cílem horolezců. Nechybí ani česká vlajka...

Ze skal ještě pokračujeme po slepě končící zelené značce na blízký Kočičí hrádek (1,8 km). Značka končí ve skalní štěrbině a tak využívám svých lezeckých schopností a vylézám (samozřejmě bez lana...) na vrcholek jedné ze skal. Daní za tento snímek je nelehký a místy ne moc "veselý" sestup. Obzvláště, když máte na nohou sešoupané podrážky bot Garmont Montello GTX. Více o těchto nekvalitních botách v recenzi na webu...

Naše další společná fotka na Kočičím hrádku...

Z hrádku se musíme vrátit zpět na začátek dnešní trasy, tedy na úpatí Ostaše. Poté stoupáme po modré značce ke známému skalnímu bludišti, které je součástí zdejší přírodní rezervace.

Vchod do skalního bludiště. Po několika krocích ztrácí člověk přehled o světových stranách a je zcela pohlcen skalami...

Poznáte? Na informační tabulce balo napsáno: "zbrojnoš". Já však jednoznačně říkám: Radegast !!!

Je léto a pomalu dozrávají jeřabiny... Pro studenty: jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) :D

Tento skalní útvar se jmenuje "Čertovo auto". Tak se pokusím dostat do jeho kokpitu...

Jana mě přitom fotí a nechybí nouze o zajímavé snímky... Napravo les, dole skála, nalevo nebe a ten modrý pruh - no to jsem přece já :D

Výhledy z vrcholové vyhlídky na Ostaši. Jelikož se jedná o typickou stolovou horu, nenajdeme zde klasický vrcholek, ale rozsáhlou vrcholovou plošinu, která nabízí mnohem více podobných vyhlídkových míst...

...také František se kochá dalekými výhledy!

Z Ostaše scházíme zpátky k parkovišti (od bludiště je to cca 1,5 km). Nejvíce odpočatý je samozřejmě náš synáček, kterému se v nosítku opravdu zalíbilo!

Poslední "výletní" den v Adršpachu trávíme opět ve skalách. Naším cílem je tradiční procházka centry zdejší NPR. Přes Adršpašské skalní město se dostaneme k jezírku a Vlčí roklí přejdeme do sousedního Teplického skalního města. Odtud chceme vlakem dojet zpátky do Adršpachu...

Obloha je dnes zcela bez mraků a tak fotíme co nám síly stačí...

Do skalního města se dostáváme přes "lezeckou" louku, tedy mimo pokladnu... Procházíme kolem známých skalních věží.

Štěpánská koruna, Starostová a Starosta...

...Milenci...

...a Velký vodopád. Nad ním se nachází známé Adršpašské jezírko s možností projížďky na lodičkách (50,- Kč/osoba).

Od vodopádu směřují naše kroky do Vlčí rokle. Ještě předtím se zastavujeme u jezírka (výstupní místo z lodiček).

Vzhůru do rokle! A nebo spíše dolů?

Po nekonečném množství žebříků a lávek se konečně dostáváme do centra Vlčí rokle. Procházíme krásným rašeliništěm a dlouhé dřevěné lávky nás postupně vyvádí ven z rokle...

Z Vlčí rokle se opravdu "nechutným" stoupáním dostáváme na dohled Teplickým skalám. Oblíbený turistický okruh skalním městem se nachází hluboko pod námi.

Nekonečně se klikatící pěšina mezi skalami nás vyvedla mimo skalní město. Na louce si užíváme sluníčka a odpočíváme... Nejvíce sil na rozdávání má opět František!

Po příjemném slunění se vydáváme dolů do skal. Naším cílem je známé Teplické skalní město.

Okruh Teplickými skalami rozhodně nabízí celou řadu zajímavých míst...

Teplické skalní město.

Zdejší stěny jsou opravdu impozantní a svou výškou většinou přesahují věže v sousedním Adršpachu.

Také František si užívá okruh skalami a tváří se velice spokojeně... Aby ne, když se opět nese na zádech!

Wow, z těch skal mi padla brada...

Úzké a velice chladné rokle zdobí četné kapradiny a dotváří charakter zdejších skal...

Také na zdejších stěnách je psána historie tohoto místa...

Teplické skalní město. Uprostřed snímku jsou dechberoucí a neskutečně hladké Martinské stěny.

...z této fotky je zřejmé, že jsme výlet zakončili úspěšně! František spokojeně usíná (dnes již poněkolikáté...) a rodiče jsou na tom velmi podobně!

Poslední večer trávíme procházkou okolo pískovny, kde obdivujeme především průzračně čistou vodu...

...a taky se naposledy vydáváme na zkrácený okruh skalním městem. Loučíme se s tímto nádherným koutem naší vlasti a už teď se těšíme na další výlety do těchto míst! Tak někdy příště v Adršpachu nashledanou!