Tak se to tak nějak přihodilo, že jsem byl vyslán na nějaký čas do dalekých krajin. A jak už to tak bývá, každý správný výlet začíná na Ruzyni.

Toto malé letadélko mě převezlo nejdříve na sever do Moskvy.

I nějakou tu mňamku mi dali. To jsem ještě netušil, že další tři měsíce to nebude s jídlem o moc lepší...

Matička Rus...

Ne bezdůvodně se moskevské letiště Šeremetěvo umisťuje v různých letištních žebříčcích "uživatelské spokojenosti" na chvostu. Tento squat jsem našel na terase (kde byla ovšem wifi free:), v podstatě v centru odletové haly:)

Rusové jsou ale dobří a hlavně bodří lidé. A tak slovo dalo slovo a nejdříve jsem se seznámil s velmi komunikativním rumunem Nikolajem (vlevo), učitelem angličtiny v nejmenovaném čínském městě, posléze jsme si připili již vodkou ku příležitosti seznámení se s Ruslanem a Světlanou. Ruslanova kouzelná flétna neměla konce a přestála i útok letušky, kterážto mu ji chtěla zabavit s tím, že vlastní alkohol se na palubě konzumovat nesmí. Ruslan jen zamumlal "da, da" a hned jak zmizla, roztáčel další kolo. Holt není nad to letět s Aeroflotem:D

Plán zněl jasně...

Paradoxem mého cestování byl fakt, že jak je Šeremetěvo považováno za jedno z nejnepříjemnějších letišť, Hong-Kongské letiště je naopak považováno za jedno z nejkomfortnějších. A mohu potvrdit, že letiště je to opravdu moderní a velice příjemné.

Zato Guangzhou mě rozhodně přívětivě nepřivítalo. Už samotná cesta, která běžně trvá 2-3 hodiny (podle zdržení na hranicích) nám zabrala asi 5 hodin. Do toho mi bylo hrozně blbě z celé cesty, z nevyspání, z autobusu, z nervů co že mě čeká...možná z vodky? V Guangzhou plno lidí, šedé baráky, smog. A hrozné kolony, takže z těch pěti hodin cesty jsme snad 2 hodiny projížděli městem.

Hned po příjezdu jsem byl přechodně (na dva dny) ubytován v tomto hotelu v areálu univerzitního campusu. Při každém příchodu do hotelu mě ze zdi vítal Velký Kormidelník:)

Hned první den jsme šli také na společnou večeři, abych byl seznámen s místní gastronomií. O jídle jsem se už rozepisoval ve fóru, takže tam se dočtete víc.

Druhý den mě vzali Jin a Shuang po památkách a muzeích. Na tohle já zrovna moc nejsem, takže jsem občas spíš předstíral, že mě to zajímá, ale některé věci zajívamé byly, to zas jo. Ale obecně v Guangzhou přes veškerou snahu místních radních moc k vidění není. Dokonce i v průvodcích typu lonely planet se dočtete, že Guangzhou není z turistického hlediska nikterak zajíímavé:)

"Five goats" - symbol Guangzhou v městském parku Yiexiu.

Tyto kozy podle legendy přinesly městu rýži a zajisťují mu úrodu a obecně hojnost potravy. Obyvatelé jim za odměnu nechali postavit tuto sochu z jednolité žuly.

I v parku je několik starých budov, ve kterých jsou většinou výjevy či předměty z historie města. A v neposlední řadě je z horního balkónku pěkný výhled:)

Pohled na jednu z městských částí Guangzhou.

A tohle je prosím pěkně budova muzea, kde teď na přechodnou dobu přebývám a pracuji.

Nachází se v areálu univerzitního campusu, což je pěkné a klidné místo plné zeleně, které se rozkládá na ploše asi 2x2 km a z každé světové strany je od okolního města odděleno jednou branou. Já bydlím i pracuji poblíž jižní brány.

Část města, kde bydlím je v podstatě jeden obrovský ostrov, oddělený ze všech stran řekami. Proto když chcete dojet do nákupního centra města, na Beijing street, musíte přejet Perlovou řeku. Můžete jet autobusem, metrem nebo lodí. Toho využívám nejčastěji, protože jedna cesta (asi 15 minut jízdy po řece) stojí směšný 1 Yuen (2,5 Kč).

Poprvé jsem do města jel ještě s doprovodem YoHong a Jina.

Že ve městě najdu Baťu mě ani tak nepřekvapilo...

Ale že zde objevím české lana tendon, to jsem vážně nečekal. Nutno osvětlit, že outdoorové obchody tak jak je známe u nás tu v podstatě nejsou nebo o nich nevím. Ale když mě kluci chtěli vzít do outdoorového obchodu (protože jsme potřebovali koupit něco na naše výlety), tak jsme jeli metrem přes půl města, takže myslím, že tu opravdu moc jiných takových obchodů nebude. Ve skutečnosti nešlo o jeden obchod, ale o jednu ulici plnou malých obchůdků, nabízejících furt to samé. Nějaké batohy, nějaké oblečení, boty + další outdoorové drobnosti. Všehovšudy nic moc. Jediné výrobky, které se tvářily opravdu outdoorově a originálně (a i ceny byly evropské) byly batohy Deuter, Osprey, Millet. Vše ostatní byl buď čínský aušus (nějaké jejich místní značky) nebo jakože zahraniční značky (Millet, Mountain Hardware, Mammut, Arcteryx...), které ale měly do originálu tak daleko jako americký Budweiser k českému a to jak kvalitou tak cenou. Lezecké vybavení jsem tu nikde neviděl. V jednom jediném obchůdku měli pár karabin a tyhle české lana. Nic víc, žádné jiné tu nebyly. Už snad chápete mé překvapení:)

Pohled z lodi na všudypřítomné výškové budovy...

TV Tower, se svými 610 metry druhá nejvyšší budova na světě. Byla dostavena teprve v roce 2010 a na její střeše je ve výšce 460 metrů nejvýše postavené ruské kolo na světě. Stále uvažuju, že se tam podívám, ale vstupné je myslím skoro litr, tak uvidím. Ono přes den to málokdy stojí za to, protože je tu furt smog a v noci je zase prd vidět.

Pohled na business part of Guangzhou.

Uvnitř areálu campusu je rozhodně příjemněji a klidněji. Dokonce je tu prý nějaká vyhlášená oblast na pozorování ptáků. Je fakt, že ornitology s dalekohledama a foťákama jsem tu už potkal:)

Symbol Sun Yat-Senovy univerzity, mého dočasného pracoviště.

A tady přebývám, na mezinárodní koleji pro zahraniční studenty a učitele. Společné ubytování číňanů a cizinců je zde nemyslitelné.

Ale nestěžuju si:)

Jaký je rozdíl mezi dolarem a yuenem? Na dolarovkách se střídají státníci:)

Jeden večer mě vzala Hong na prohlídku nočního města a musím říct, že mě to opravdu uchvátilo. Přesto, že jde v první řadě zase jen o ty peníze, o business, komerci, stejně je to impozantní a člověku pohled na obrovské mrakodrapy hrající barvami bere dech. Barvy se samozřejmě neustále mění, chvilku je věž fialová, pak žlutá, modrá, červená, opravdu působivé. Bulvár, na kterém právě stojím, byl podobně jako tato televizní věž či budova muzea nebo opery hned vedle dostaveny teprve před pár měsíci k příležitosti konání Asijských sportovních her.

Hlavní budova businessu v Guangzhou, taktéž patřící s výškou 437 m mezi 10 nejvyšších mrakodrapů světa. Zaklonit se musíte opravdu hodně abyste dohlédli nahoru:)

Takto vypadá jižní brána, vstup z hlučného města do klidného campusu.

Návštěva místního supermarketu taky rozhodně stojí zato. Ochráncům a milovníkům zvířat vstup nedoporučuji:)

Je libo pařátek? Běžná a u číňanů oblíbená součást jídla. Včera jsem zrovna jeden vylovil z polívky:)

No comment...

Živí krabi se svázanými klepety. Jen hodit do oleje...

Ale jinak se tam nakupuje moc dobře. Pakl 17 jogurtů za necelých 50 Kč, nádhera:)

Pracovna.

A můj flek.

V místní "menze" je základem každého jídla opět rýže, ke které si můžete vybrat z nabídky mnoha mističek naplněných "masem", zeleninou, tofu, salátem apod. Poživatelná je tak 1/5 nabídky. Nespornou výhodou je hlavně to, že je to tu opravdu levné. Za oběd nedáte téměř nikdy více jak 20 Kč.

Nad "masem" většinou musíte zavřít obě oči. Ale zelenina je fajn a kukuřicová polívka taky není zlá.

Verze č. 2.: zelenina, tofu, vaječná placka, polívka = poživatelný oběd (či večeře, která bývá většinou stejná jako oběd).

Po obědě je tu běžná odpolední pauza. Někteřé jdou nakupovat, někteří se jdou vyspat na koleje, ale většina je normálně v práci a pospávají na stolech.

Odpoledne se ovšem zase pilně pracuje.

Na všechno tu dohlíží příslušníci.

A běda, jak uděláte něco co se jim nelíbí...

Přímo středem města (hned za branami campusu) vede tato osmiproudová silnice.

Ještě jeden příslušník, "hlídající" vstup do supermarketu. Nepřipomíná vám toho z Pelíšků?

Škodovky jsou tu poměrně běžné a jsou důkazem úspěšného průniku této značky na čínský trh. Fyzicky se liší (jako všechny zahraniční značky) jen hojnějším chromováním. To mají číňani holt rádi.

Čína buduje ve velkém stylu. Vše v rámci snahy udržet či ještě zvýšit rekordní tempo růstu HDP. Bohužel často rychleji buduje, než myslí. Potom vznikají takovéto nedostavěné budovy, sídliště či dokonce celá města, přezdívaná "města duchů". Po celé Číně je jich čím dál víc. Postavilo se obrovské množství bytů v doměnce, že se do nich nastěhují hlavně lidé z vesnic. Ti na ně ovšem buď nemají peníze, nebo se jim prostě do prázdných nezabydlených měst stěhovat nechce. Výborná reportáž od zpravodaje ČT v Číně Tomáše Etzlera na toto téma je k vidění na této adrese: http://sux.cz/a593.

Navštívil jsem i obrovské tržiště zaměřené na prodej rybiček všeho druhu a želv. V želví sekci se bohužel nemohlo fotit (proč asi...?:), tak jsem aspoň od pasu udělal po tajnu jedno video. Třeba ho někam časem pověsím (možná radši až po návratu:).

Když se zrovna neprodává, tak se hraje. Kdekoliv, kdykoliv. Číňani jsou velmi hravý národ.

Je libo pejska?

Jedna ze soch kousek od mého hotelu.

Konečně přijeli kluci z Česka, příjemná změna! Můžu zase s někým promluvit česky a hlavně si vylít srdíčko žejo:) Profesor Jia nás vzal tradičně na přivítanou na opulentní večeři, i s manželkou a synátorem.

A takhle to všechno končí. Jedno jídlo se kupí přes druhé, dokud buď neprasknete přecpáním nebo vám není špatně z toho co jste zrovna snědli. Ale ty "zašovské" klobásky vpravo dole byly opravdu jako evproské a moc mňam mňam. A touto fotkou se prozatím loučím. Úvodní fotogalerie byla čistě "městská" a proto možná lehce nezajímavá. Brzy se však můžete těšit na další galerku, tentokrát z terénu. See U;-)