Druhou polovinu našeho působení v pohoří Jinggang Shan nastartovali kluci ve velkém stylu - rozhovorem do čínské televize. Mě naštěstí nechtěli:DD Kluci samozřejmě nešetřili chválou, takže to určitě místní cenzurou projde a odvysílá se v plném znění:)

Hned po rozhovoru nás čekala opravdu ukrutně dlouhá cesta přes celý jeden horský masiv. Dojeli jsme do vesnice, kde jsme měli prý sbírat. Nestačili jsme se divit. Dvě hodiny cesty a skončíme ve městě? Čínská logika nezná mezí. Tak jsme se tu aspoň nasnídali.

Polní kuchyně? Kdepak, standardní kuchyně:)

A bohužel taky standardní snídaně. Vajico, kynutý knedlík plněný ničím nebo trochou masa se zelím a k tomu rýže pro změnu s vajicem...

Ale děti se cestou do školy o knedlíčky div nepopraly. Všimněte si vkusných červených šátečků, někde holt ještě neprozřeli...

Ovocný minitrh.

Jin, věčně v dobré náladě:)

Místní.

Ve městě to opravdu po entomologické stránce stálo za houby a tak i číňani uznali, že to nemá cenu protahovat a vrátili jsme se. Po cestě zpět jsme ovšem nedojeli až domů do hotelu, ale zůstali jsme v horách, přes které jsme projížděli. Zajeli jsme do jedné opravdu odlehlé osady, která byla ve výšce skoro 1300 m.

"Přivítal" nás tento velice svérázný děda, kterého jde jen těžko popsat. První vypadal přátelsky, ale jakmile viděl, že ho chceme vyfotit, tak najednou úplně obrátil a začal na nás něco divoce gestikulovat a mlel při tom samozřejmě čínsky. Ale byl u toho tak komický, že jsme ho prostě museli zdigitalizovat:)

Za vesnicí byly divoké lesy, protkané ovšem takovouto vybetonovanou strouhou. Ani vlastně nevím na co tam přesně byla:)

Jinak tu panovala všeobecná pohoda:)

Livin našel užovku, která se furt nechtěla nechat vyfotit, takže jsme ji museli trochu přibrzdit. Vypadala neškodně. Až později nám bylo řečeno odborníky z česka, že šlo o poměrně jedovatý druh užovky (užovka tygrovaná - Rhabdophis tigrinus).

A tady je výsledek Jirkova snažení. Na netu jsem mimojiné našel: "Although this snake is reluctant to bite, even defensively, the bite has been known to cause fatalities in humans." ...:)

Paní si zřejmě říkala "vaše starosti bych chtěla mít pánové...":D

Tradiční odpolední spánek, kdykoliv, kdekoliv:)

Jsme zpátky z výletu a Martin už si zase hraje jako malé dítě na mokré skalce za hotelem:)

Večer je tu ovšem k vidění a slyšení spousta zajímavých zvířat, především žab.

Jako třeba tenhle "trs" létavek (rod Rhacophorus). Pěna pod nimi je vytvořena jimi vyprodukovaným sekretem, a do této pěny "kladou" samice vajíčka, které se pak uvnitř vyvíjejí.

Dnes je před námi dlouhý výlet do hor. Měli bychom se dostat nejvýš, co jsme doposud byli. Tak uvidíme;-) Začínáme klasicky snídaní v malém městečku v dolině.

Příprava knedlíků.

na tento "trip" musel profesor Jia sehnat speciální auto, protože s naším bysme to prý nevyjeli. No vyjeli nevyjeli, asi bysme ho zhuntovali, to je fakt. Na druhou stranu tenhle vergl taky nebyl zrovna "teréňák", příšerně to v něm skákalo, bylo to slabé a ve třičtvrtě kopce jsme navíc píchli kolo.

Řidič byl zkušený, kolo opravil coby dup a my konečně dojeli na konečnou. Dostali jsme se na zemědělskou farmu obklopenou čajovými plantážemi. Byli jsme ve výšce 1425 m.

A ženy byly pilné jako včelky.

Zelené moře. Nebo spíš moře zeleného čaje:)

Po cestě kvetly nadivoko krásné rododendrony.

A taky tento podivný keř, který Martin ozobává (nebo možná fotí:)

Nevím, jestli to byla nějaká forma masožravky či co, každopádně ty červené "lístky" velmi silně lepily a dokázaly na sebe nalepit spoustu hmyzu včetně potápníků z nedalekých tůňek:)

Po dalších pár kilometrech jsme dorazili do cíle. Celý den nám profesor a spol. tvrdili že cílem bude velké jezero. Tak jsme tady :ú. Po jezeru samozřejmě v duchu čínské logiky ani stopy. Ale zas tak nám to nevadilo. Místo to bylo pěkné a zajímavé. Rozsáhlé podmáčené území hustě zarostlé nízkými stromy a v tom tekly porůznu malé potůčky. Krajinářsky i entomologicky zajímavé:)

Kluci tu taky objevili dalšího zajímavého hada. Tentokrát jde o (prý) neškodnou užovku z rodu Achalinus.

V tomto pohori dokonce žije jeden endemický zástupce tohoto rodu, Achalinus jinggangensis. Možná je to právě tento krasavec.

Utahaná ale spokojená Zhao Shuang.

Utahaný ale snad spokojený hafík:)

"Pánové, dneska tady diktuju já" říká zřejmě ranger (v černém triku) chlapcům z dědiny. Nutno říct, že zrovna tohohle strážce jsme měli upřímně rádi. Nebyl dotěrný, byl vždy velmi milý, pěkně fotil a asi jako jediný vypadal, že ho ochrana přírody a příroda jako taková opravdu zajímají.

Aby dnešních zážitků nebylo málo nebo možná aby si řidič procvičil svoje technické dovednosti, píchli jsme na cestě zpět opět kolo. Druhé. Tudíž poslední. Co teď? No vypadalo to celkem na průser. A asi byl, protože pro nás nakonec musel dojet svým jeepem guru nejvyšší, "man in black", samotný vedoucí národního parku. Měl to z domu skoro hodinu jízdy.

Nechtělo se nám čekat na místě, protože jsme věděli, že to potrvá, než přijede, takže jsme šli po cestě směrem do údolí a fotili. Nejčastěji krásné žabky a žáby. Tohle bude zřejmě nějaký skokan.

A toto zase ona létavka (Rhacophorus).

Ovšem došlo i na těžší kalibr. Konečně jsme poprvé viděli opravdu jdovatého hada, o čemž nebylo na první pohled pochyb.

Tentokrát "naštěstí" jen rozjetého (i když se ještě hýbal)...Jo zapoměl bych napsat o co jde. Je to ploskolebec nosorohý (Deinagkistrodon acutus), jeden z nejjedovatějších hadů Číny. Číňani o něm říkají, že když člověka uštkne, ujde dotyčný pět kroků a game is over. Asi trochu přeháňka, ale daleko od pravdy možná taky nebudou. Neradno pokoušet:)

My jsme nakonec po mona hodinách dojeli někdy před půlnocí do našeho hotelu. Teď už jenom na záchod, osprchovat (tyto dvě činnosti tu není problém vykonávat zároveň:) a hurá do postele*

Je před námi poslední den v tomto krásném pohoří a my se vydáváme na cestu k přehradě. Tento konkrétní pohled byl prý zvěčněn na jedné z dřívějších čínských bankovek, které už dnes bohužel nejsou v oběhu.

Společné foto terénních pracovníků na vyhlídce.

A to by nebyl Jinggang Shan, aby se tu nedalo koupit na co si vzpomenete.

Téma je ovšem lehce uniformní:) Mao drží stále pevně své kormidlo! A vlastně není tak docela pravda, že tu pořídíte na co si vzpomenete. To jediné, co jsem potřeboval a chtěl sehnat tu neměli. A to byly pohledy. Aspoň jeden jediný pohled. Ne kvůli mě, ale kvůli lidem co ho po mě chtěli. A neměli je nikde, V Číně prostě pohledy neexistují. Už téměř dva měsíce je všude marně sháním:)

Hráz přehrady byla slušně vysoká.

Takhle nějak vypadali číňani v terénu po celý den. Síťky tak trochu na okrasu. Něco jak ten lapač motýlů z Vinnetoua:)

Tentokrát nás vzal strážce na opravdu krásnou pěšinu, vedoucí primárním lesem nad korytem řeky zařezané hluboko pod námi.

A uups, Martin narazil v lese (mimo cestu) na dalšího ploskolebce, tentokrát na malé, téměř až roztomilé mláďátko. Ale i to by člověka dokázalo jistě slušně odrovnat a tak měl velké štěstí že na něho nestoupl. Když mi ho později Jirka s Livinem ukazovali, tak jsem dobré půl minuty zíral do země a hledal. A to už ho Livin fotil, takže měl objektiv půl metru od něj a viděl jsem kam míří. Stejně jsem brejlil a neviděl. Totálně maskované zvíře...

A u těchto hadů je ještě jedno nebezpečí. Všichni hadi "cítí" člověka už na velkou vzdálenost, protože cítí otřesy půdy. Jenže tito hadi narozdíl třeba od užovek, které se většinou zavčas odplazí, často zůstávají ve strnulé pozici na místě, bez jediného hnutí, až dokud na ně v podstatě skoro nešlápnete. A to už může být pozdě. Tento had za celých pár minut co jsme ho pozorovali a fotili neudělal jeden jediný sebemenší pohyb.

Ale jsou tu i mnohem milejší zvířátka, jako třeba tahle agama.

Krásné přirozené lesy nad zařezaným korytem řeky. Paráda!

U přehrady stálo staré auto s dračí hlavou. Kdoví, k čemu dřív sloužilo...

Přesouváme se autem kousek vedle k jinému potoku.

A i zde pozorujeme spoustu krásných žabek...

...a motýlů.

A taky jednu ještěrku, která už se docela podobá těm našim:)

A mám tě! Tohle je pro změnu scink.

Poprvé za celou dobu nám zapršelo. A to má být prý období dešťů! No nějak se to letos asi opozdilo...

Tady prosím můžete vyhazovat organismy. Čínská angličtina nás bavila denodenně, ať už na cedulích u cesty, na dopravních značkách, na odpadkových koších, na obalech výrobků nebo třeba na tabulích naučných stezek:)

Naše první mise je u konce, fotíme se s klukama před sochou Darwina kousek od mého hotelu. Ale zůstáváme tu jen toto jedno odpoledne a zítra ráno zase sbalit a hurá do Heishidingu!

Jakmile jsme sjeli z dálnice, cesta byla horší a horší, až nakonec přerostla v naprostou tragédii. Nedaleko byly lomy na kámen, štěrk a písek a od těžkých nákladních aut byla cesta totálně zničená.

Ani přímo v centru vesnice nebyla situace jiná...Prostě romantika*

Romantické to ovšem bylo i po té, co jsme se ubytovali a vyrazili prohledat okolí hotelu. Bohužel jsme tu byli jen na dva dny, takže jsme nikde jinde než kolem hotelu nebyli, ale i tak to stálo za to. Hned za hotelem totiž byly krásné lesy a turistický chodník vedoucí kolem potoka s celou řadou krásných vodopádů.

A samozřejmě s celou řadou krásných živočichů, nejen maskovaných žabek:)

Byly tu k vidění i krásné velké světlušky...

či speciální zvířata patřící mezi pavoukovce, kterým se říká bičnatci (Uropygi). Velikost kolem 10cm.

A taky jsem si mohl "potěžkat" krásného a obrovského motýla z čeledi martináčovitých, s honosným jménem Attacus atlas. Není to (aspoň v této oblasti) nijak vzácný motýl a za noc jich přiletělo několik. Jen pro doplnění, náš největší motýl je taktéž z této čeledi a jmenuje se martináč hrušňový (Saturnia pyri). Právě po něm dostala čeleď své české jméno.

Další krásný martináč, který když přivřeme všechny oči už lehce připomíná toho našeho:)

Tohoto motýla bych popsal slovy "vznešeně křehký":)

Gekoni jsou tu běžní jak u nás mouchy. Najdete je kdekoliv, nejčastěji na zdech domů, ať už na venkovní fasádě, uvnitř hotelu či přímo ve vaší koupelně. Je jich velké množství druhů a velikost se taky liší od malinkých sotva pár centimetrů až po gekony velké přes 10cm.

Ráno hurá do vesnice na snídani, kde jsme byli vskutku velkou atrakcí :)

To vpředu není koření, ale lapačka na muchy:)

Martinovi se tu tak líbilo, že se rozhodl skoncovat s vědou a jít pomáhat paní do malého obchůdku prodávat rozličný tovar:)

My jsme se ale raději vrátili do divočiny...

Obdivovat krásné květiny...

i živočichy.

Neznámý pavouk...

Agamy jsou vskutku krásné a klidné zvířata, většinou moc nezdrhají a dají se pěkně zblízka prohlížet i fotit:)

Další z vodopádů nad hotelem...

Odpoeldne nás zastihl prudký liják.

Proto jsme se radši vydali na večeři.

Livina jsme naučili pít pivo. Jestli má přijet do Česka, tak je nutné ho naučit správné věci už s předstihem. Neaklimatizovaný člověk taky nemůže vylézt hned na Everest. Nebo teda může to zkusit, ale s velkou pravděpodobností to nepřežije:DD

Stejně jako tahle slepička nepřežila porcování.

Po kalíšku dáme, pak si zazpíváme...tentokrát naložené jelení varlata...:)

Vracíme se do Guangzhou za velmi silného deště. Na dálnici většina aut zastavovala u krajnice a čekala až to přejde. Náš řidič byl ale zkušený a tak jsme se nebojácně probíjeli průtrží.

"Heeej, nechceš si vzít deštník?"

Popili jsme, pojedli a to je vše přátelé. Příští putování nás zavede na ostrov Hainan v Jihočínském moři, můžete se těšit**