Po roce jsme opět v Krkonoších. Po přesunutí termínu se konečně dostáváme na Luční boudu, kterou jsme zvolili výchozím bodem pro naše putování. Hned ráno nás vítá očekávané inverzní počasí a tak si vychutnáváme první výhledy přímo z našeho pokoje...

Luční bouda leží ve výšce 1410 m a patří k nejvýše položeným chtám v ČR. Tato obrovská stavba má rovněž pestrou historii.

Naše první výprava směřuje na nejvyšší vrchol - Sněžku. Po dřevěných lávkách procházíme Úpským rašeliništěm. Při pohledu nazpět se před námi otevírá masív Luční hory (1555 m), která je 2. nejvyšším vrcholem České republiky.

Na Úpském rašeliništi pramení dvě významné řeky - Úpa a Bílé Labe, které se po několika kilometrech vlévá do hlavního toku Labe.

Míříme na Sněžku...

Všude okolo nás roste zdejší původní druh - borovice kleč (Pinus mugo).

První výhledy se otevírají k jihu. Na snímku masív Černé hory s vysílačem (1299 m).

Jeřáb, kleč a Sněžka... Už se těším až budu nahoře!

Schrónisko pod Sniežka (Chata pod Sněžkou). Její nadmořská výška je jen o pár metrů menší než Luční bouda.

Ubytovat se můžete i zde. Jen místo korun budete platit zlotými...

Hned u chaty začíná vlastní výstup na Sněžku s minimálním převýšením (cca 200 m). Ze zdejších vyhlídek se otevírají pohledy na Obří důl, který je největším ledovcovým karem v Krkonoších.

Další panoramatický snímek z výstupu... V závěru Obřího dolu leží Úpská jáma se stejnojmenným vodopádem. Až zde si konečně uvědomujeme, jak vysoko tady vlastně bydlíme...

Celý výstup na Sněžku je lemován železným zábradlím...

...a po několika stovkách metrů jsme konečně tady! Architektonicky nevkusné polské stavby (každý jim tady říká "létající talíře") zdobí vrchol Sněžky.

Přiblížený pohled ze Sněžky na Luční boudu! V pozadí je vidět známá vyhlídka Krakonoš (1422 m).

Doporučujeme! Příjemná cena, vynikající jídlo, komfortní pokoje... jen to drahé pivo?!

Černá hora (na snímku). Liščí hora se nachází ještě o kousek dál na západ!

Na vrcholu najdeme ještě tuto dřevěnou kapli...

...několik panoramatických vyhlídek...

...včetně tohoto pohledu k jihu...

...a taky základní trigonometrický bod (zřízený v roce 1824).

Na vrcholu se naše početná skupina rozdělila. Nemohoucí a invalidé sestupují zpět na Luční boudu a fyzicky zdatní pokračují dále Obřím hřebenem až k chatě Jelenka.

Na Obřím hřebeni... Našim dalším cílem je Svorová hora (1411 m) na jejíž svazích leží chata Jelenka.

Obsluha na chatě je příšerná a tak se rychle vydáváme zpět! Cestou fotím přemrzlý jeřáb... Traverzem po zelené se dostáváme zpět na úbočí Sněžky a severní stranou sestupujeme až k chatě pod Sněžkou.

...nechybí ani společné foto naší úderné skupiny...

...a o něco později si Sněžku vychutnáváme už při relaxaci na našich pokojích!

Slunce pomalu zapadá a my se těšíme na zítřejší den...

...a už brzo ráno nás probouzí tyto úžasné scenérie!

Svítání na Sněžce...

Naše dnešní kroky směřují nejprve do Polska. Zdejší národní park přímo sousedí s českým Krkonošským národním parkem (KRNAP).

Kousek za hranicí se otevírají ledovcové kary dvou polských ples - Malého a Velkého Stavu. Stěny karů jsou vysoké 170, resp. 180 m. Samotná jezera se nachází hluboko pod námi...

Pohled na Wielki Staw (Velký rybník). Rozloha plesa je 6,5 ha, hloubka až 25 m a pod vodou roste vzácná jezerní rostlina - šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris).

O kousek dál už vidíme typický tor (vrcholové skalisko). Tyto skály se jmenují Slonecznik a u nich končí naše dnešní putování polskou částí Krkonoš.

Výhledy z vrcholku Sloneczniku na polské území. V lese pod nimi se nachází největší skalní útvary v Krkonoších - tři žulové útvary, tzv. Pielgrzymy. Dosahují výšky až 25 m.

Trochu netradiční pohled na Sněžku...

Celkový pohled na vrcholové skalisko Slonecznik (1420 m n.m.).

Další společná fotka, tentokrát s pedagogickým dozorem ve složení Martin, Jolana, Vilma a Marek...

Všude okolo roste horská travina - smilka tuhá (Nardus stricta). Vytváří typické horské smilkové louky...

Pohled na Smogorniu (1490 m n.m.), která leží na hlavní krkonošském hřebeni...

...a ještě jeden panoramatický snímek.

Krkonoše jsou národním parkem, a proto je zde zakázán vstup mimo značené turistické chodníky.

Typický pohled na krkonošskou tundru...

...a tady další z mnoha pohledů na nejvyšší horu České republiky.

Po krátké přestávce na chatě vyráží (už pouze útlá skupina) na vyhlídku z vrcholu Krakonoš (1422 m n.m.). Převýšení od chaty je pouhých 12 m a tak se jedná o více než příjemnou procházku...

Cestou se otevírají výhledy na důl Bílého Labe a v dáli vidíme vrcholky východní části Krkonoš.

Odměnou za nenáročný 2,5 km výlet jsou tyto úžasné scenérie v inverzním počasí!

Dole v údolí je známé turistické středisko - Špindlerův Mlýn.

Kocháme se výhledy a užíváme si hřejícího sluníčka. I když je dnes 2. listopadu, většinu dne trávíme v krátkém tričku...

Výhledy z Krakonoše. Zleva Kotel (1435 m), Zlaté návrší (1411 m), Vysoké Kolo (1509 m), Mužské kameny (1417 m), Dívčí kameny (1414 m) a Čihadlo (1215 m). Přímo pod námi lze zahlédnout divoké peřeje Bílého Labe.

Nad Dolem Bílého Labe. Uprostřed snímku je Čertovo návrší (1471 m).

Z vyhlídky pokračujeme zpět k Luční boudě a odtud po asfaltové cestě do sedla mezi Luční a Studniční horou. Poslední paprsky Slunce dotváří jedinečnou atmosféru a my fotíme co síly stačí...

Luční bouda (1410 m). Na hřebeni jsou vidět bílé hraniční kameny s Polskou republikou.

Zprava: Luční bouda, Úpské rašeliniště, polská chata pod Sněžkou a Sněžka.

A ještě jednou Sněžka a okolí, tentokrát o něco blíž...

V sedle se nachází památník obětem hor. Hned za ním vystupuje vrchol Studniční hory, která je se svou výškou 1554 m třetím nejvyšším vrcholem ČR.

Na opačné straně hřebene zase obdivujeme typické kamenné moře a nekončící inverzní oblačnost...

Vychutnáváme si podvečerní atmosféru Krkonoš a vůbec se nám nechce zpátky do civilizace...

Černá hora (1299 m) vystupuje z mraků...

Zbytky původního hraničního opevnění najdeme v celých Krkonoších. Na snímku je betonový bunkr při úpatí Studniční hory.

Večer fotíme poslední a nezapomenutelné záběry na usínající Sněžku a každý děkuje za nádherné počasí, které nás letos provázelo! Loučíme se s Luční boudou a těšíme se na další zážitky z nejvyššího pohoří České republiky. Tak zase někdy v Krkonoších naviděnou!