V dobré náladě se vydáváme zprvu přecpaným vlakem do oblasti nám neznámé, ale velice lákavé - do nitra Sudet, do tajemného kraje Osoblažského výběžku...

V malé vesnici Třemešná přestupujeme do kouzelného úzkokolejného vlaku jedoucího do Osoblahy. Funkční úzkorozchodné tratě jsou v česku jen tři. Kromě této jsou to dvě na Jindřichohradecku. Máme štěstí, zrovna dnes jede poprvé po měsíční výluce.

Přijíždíme do mírně upršené Osoblahy.

a hurá do "města".

Obrázek pro zdejší pustý kraj dosti typický. Staré neudržované budovy na prodej. Zajímala by mě prodejní cena...

Najdeme zde ovšem třeba i takovouto pestrobarevnou řadovku:)

Zbytek dřívějších městských hradeb...

Obec Osoblaha byla známa už v roce 1233 jako středisko rozlehlého panství Olomouckého biskupství a nedlouho poté získala status města. Před 2. sv. válkou bývala poměrně velkým a významným městem s převážně německým obyvatelstvem. Stojí za zmínku, že před rokem 1939 bylo v Osoblaze pět mlýnů, cukrovar, pivovar, krajkářská škola, rybářský revír, plynárna, okresní soud, muzeum, sirkárna, tiskárny, cihelna a další. Během druhé světové války bylo město ovšem téměř srovnáno se zemí. 90% budov již nebylo možné obnovit a nastalo skoro úplné vysídlení obyvatelstva. Vše završil rok 1960, kdy Osoblaha ztratila titul města, po téměř sedmistech letech! Dnes žije v Osoblaze kolem 1100 obyvatel.

Samozřejmě jsme chtěli nasát zdejší atmosféru a pobavit se s místníma, takže hospůdka u Býmů byla ideální volbou:)

Popovídali jsme si s paní majitelkou, Fenek vyznal lásku Jasně a my mohli pokračovat v objevování místních zajímavostí.

Předtím jsme ještě ovšem pokecali s místním vyznavačem dobrého piva:)

Na kraji Osoblahy, kousek za náměstím se nachází unikátní židovský hřbitov. Patří k nejcennějším v České republice a zároveň je i jednou z nejvzácnějších kulturních památek Moravskoslezského kraje. Hřbitov v Osoblaze je cenný především velkým množstvím dochovaných náhrobků, kterých tady lze napočítat 313, přičemž nejstarší pochází z roku 1694. Hřbitov je tak do jisté míry srovnatelně cennou památkou třeba s pohřebištěm v Třebíči s nejstarším náhrobkem rovněž ze 17. století, který je nyní dokonce společně se židovskou čtvrtí v Třebíči památkou UNESCO.

Hřbitov v Osoblaze je navíc i památkou na řadu vynikajících židovských osobností, které svým významem překračovaly dějiny regionu. Osoblaha měla v minulosti jako takzvaná "Moravská enkláva ve Slezsku" zvláštní postavení. Ve vypjatých dějinných okamžicích se do Osoblahy uchylovali Židé vyhnaní z jiných velkých slezských měst (Opava, Prudnik) a rovněž po vyhnání vídeňských Židů v roce 1670 si část vypovězené vídeňské židovské elity našla nové bydlení právě v Osoblaze.

Osoblažský židovský náhrobek je typický svým tvarem a výzdobou, v horní půlkruhové části má reliéfní ornament (symboliku) čerpající ze židovské tradice. V dolní, čtyřúhelné části jsou data úmrtí a pohřbu a text s euologií a jménem zemřelého. Jako symbolika zobrazující jméno, povolání či vlastnosti zemřelého se objevují dva lvíčci, levitská nádoba konvice, žehnající ruce kohenů, koruna, květináč, hrozen, případně kombinace motivů. Texty těchto starších náhrobků jsou napsány hebrejsky, novější náhrobní kameny jsou již strohé, bez výzdoby a opatřeny německým textem.

Vzácný zbytek původní osoblažské zástavby...Protože po válečné zkáze následoval odsun německých obyvatel a dosídlení bylo velmi neúplné, byly v rámci odstraňování trosek často zbořeny i domy, které by jinak byly opravitelné. V roce 1962 byly odstřeleny i trosky cenného městského kostela s gotickou klenbou (před jeho odstřelem komunisty byl dokonce kulturní památkou). Současná zástavba je proto nyní v drtivé většině novodobá.

Památník obětem války.

Opouštíme více než zajímavou Osoblahu a vydáváme se po červené značce zpět směrem na Třemešnou, odkud jsme přijeli úzkorozchodkou.

Dnes ovšem máme vzhledem k pokročilé denní době namířeno pouze asi 6km na hrad Fulštejn.

Krajina kolem Osoblahy je víceméně rovinatá, s nadmořskou výškou kolem 250 m n.m. Převažuje zemědělská krajina.

Fenek dělá blbinky na "zamrzlém" rybníce...

Blížíme se do obce Bohušov. Totální díra, začínáme si zvykat:)

Kostel tu ovšem mají opravený krásně. Made in EU. Pokud někdo pochybuje o evropských dotacích, tak snad aspoň v těchto případech je třeba uznat že jdou peníze na správnou věc. V těcho zapadlých regionech je finanční podpora opravdu vidět.

Tohle je reálný obraz dnešních Sudet...Pro nás výletníky romantika, pro mnohé místní prokletí.

Na hrad Fulštejn zbývá asi 1,5km, to už dojdeme i potmě, proto šup na jedno místní:)

Pan vrchní měl v hospodě i pinec, takže o zábavu bylo postaráno.

Je čas jít hledat hrad.

Hrad jsme sice nakonec po strastiplné cestě našli, ale nevšimli jsme si v té tmě vhodného plácku na spaní, proto jsme to zakotvili na příjemném místě v lese, pár set metrů od hradu.

Lesní zábava byla v plném proudu. Nejlepší byly dvě kila špekáčků koupených v Osoblaze za stovku, které viděly maso asi jen na obrázku:)

Stanové městečko.

Takhle nějak to bylo, jedlo se, zpívalo a pilo...

Po ránu.

Fenek muzikant.

Poté, co nám Fenek zahrál tklivou píseň, vydali jsme se konečně na hrad.

Hrad Fulštejn byl ve své době velmi významný a svou velikostí neměl široko daleko konkurenci. Byl založen v polovině 13. století. Historie hradu je opravdu bohatá a lze si o ní přečíst např. zde http://www.fulstejn.wz.cz/ramy.htm. Zajímavé je, že materiál z hradu byl v 18. století se souhlasem císaře použit ve velkém množství na výstavbu nových osad a dnešních vesnic jako Koberno, Amalín, Ostrá Hora, Nové Povelice a dalších. Tato skutečnost se nejvíce podepsala na jeho zničení a současném stavu zříceniny.

Křižujeme úzkokolejku.

Balancujeme:)

Procházíme stále víceméně zemědělskou rovinatou krajinou s lužními lesy a spoustou rybníků a tůní. Mnohé z nich jsou zrevitalizovány z dotací EU. Zde jsou již pochybnosti o účelnosti použitých peněz na místě...

Starý statek v Dolních Povelicích.

Jsme ve Slezských Rudolticích. Obec má asi 600 obyvatel.

Vzpomínka na staré časy.

I zde jsme museli okusit místní atmosféru.

Paní domácí a výčepní zároveň, velmi milá paní, opět nám řekla spoustu zajímavého o tom, jak se jí tu žije. Zrovna nám ukazuje místnost, kde opět po několika letech začla dělat páteční diskotéky pro místní mladé:)

Hospůdku vlastnila paní Jalamasová s manželem. Ona pocházela ze Slovenska, manžel z Řecka, proto ono podivné příjmení. Řecká enkláva je zde známým fenoménem. Nejvíce Řeků do Československa přišlo v letech 1948-1950. Šlo převážně o komunisty, kteří byli doma pronásledováni. Přes Albánii a Bulharsko k nám dorazilo asi 14 tisíc řeckých občanů a také čtyři tisíce sirotků. Československá vláda uprchlíky z Řecka dosídlovala chudé sudetské pohraničí, které bylo jinak po odsunu Němců pusté. Nejvíce Řeků skončilo na severní Moravě v okresech Jeseník, Šumperk a Bruntál. Pokud se chcete dozvědět více, doporučuji např. tento článek http://hn.ihned.cz/c1-39878660-modrobili-cesi.

Zajímavý kostel ve Slezských Rudolticích.

My pokračujeme dále a poprvé se před námi začínají konečně rýsovat nějaké ty kopečky. Doposud byla krajina dosti uniformně rovinatá, ale z kulturně-historického hlediska velice zajímavá!

Zapadlá osada Nový Les.

Blížíme se k vesnici Bučávka a procházíme kolem starého hřbitova s kapličkou. Nebo spíš se zbytkem kapličky. Uvnitř jsou jen holé zdi, všechno je zdevastované...

Zaujal mě náhrobek fešné děvčice, která zemřela ve svých 22 letech...

Jaký byl asi osud německé dívky Anny Rotter, která zemřela tak mladá v divokém roce 1940...?

Za obcí Bučávka začíná cesta strmě stoupat až na hřeben vysoký necelých 600m. Odtud jsme již za soumraku měli krásný výhled na okolní hřebeny.

V dálce byl zřetelně vidět i Praděd, zde značně přiblížený:)

Konečně jsme došli do našeho dnešního cíle, do Třemešné, odkud jsme předešlý den vyjížděli úzkokolejkou do Osoblahy. V nohách máme asi 18km, a tma přichází v lednu opravdu ještě velmi brzy. Ideální na zapití úspěšného dne;-)

Po občerstvení v hospůdce, kde jsme poznali např. vedoucího místních hasičů a mnohé jiné postavičky, jsme si v pozdních nočních hodinách ustlali na louce hned za vesnicí.

Odvážnějším se nechtělo stavět stan a spali pod širákem.

Ráno bylo krásně a mrazivo. Přivítal nás obrázek zdemolovaného domu.

Zakuklenci:)

Večer jsme si vůbec nevšimli že jsou kousek nad našima hlavama koleje. Když se na nás v noci najednou začal řítil vlak, bylo to docela strašidelné:D

Kočičky rostou jedna báseň, leden jak má být:)

V místní samošce, vybílené jak za komančů (tak prázdné regály jsem opravdu ještě neviděl...), nakupujeme snídani.

Signál je tu zřejmě nevalný:)

Konečně opouštíme Třemešnou a vydáváme se na druhou etapu naší cesty, která je o poznání kopcovitější.

Pohled zpět na dolní konec Třemešné. Na louce, kde dělá železnice esko jsme přespali.

Veselé bylo, že za posledních 10 let se místní zelená značka asi třikrát přeznačila/přetrasovala. V Habíkově mapě (z roku 2000) vedla až za městem, kdežto ve skutečnosti odbočovala už u kostela. Když jsme později narazili na jeden turistický přístřešek s mapou, byla tam trasa jinak než v naší mapě a dokonce jinak než ve skutečnosti:) Čili doporučuju zakoupit aktuální vydání, nás to totiž v jednom místě docela zmátlo a málem jsme si pořádně zašli...

Za Třemešnou se jde poměrně dlouho lesem, střídavě dolů a nahoru až se dojde na tyto pěkné louky. Nejvyšším bodem je zde Kraví Hora (724m).

Pod Kraví Horou lze nalézt zbytky starých kamenných domů.

Někoho dokonce napadlo si na těchto zbořených základech postavit chatu...Nevím, zda to byl nejlepší nápad:)

V minulých dnech dosti pršelo, proto je po celé trase spousta vody k osvěžení.

Náš původní plán dojít až do Zlatých Hor jsme nakonec z časových důvodů vypustili, protože jsme se potřebovali dostat nějak rozumně zpátky do Olomouce. Proto jsme u rozcestníku Svinný potok nepokračovali dál směrem na Petrovice a Zlaté Hory, ale zahnuli po modré značce dolů do Jindřichova.

Dnešní trasa tedy měřila vcelku pohodových 16km, i když terén už nebyl tak odpočinkový jako den předchozí.

Dobrá věc se podařila:)

A Habíkovi po dvou dnech intenzivního hraní konečně praskla při jeho světoznámém trilku struna na ukulele. Symbolický závěr výborné akce, díky všem a příště zas:)