Otázku kam o víkendu na běžky vyřešil závod uspořádaný skauty - Memoriál Vládi Tylšara. Ráno jsme spolu s dalšími vyrazili autobusem z Olomouce na závodní tratě v areálu lyžařského stadiónu Nová Ves u Rýmařova. S Trusařem jsme spadli do kategorie Muži narození do r. 1994, která byla mimořádně nabušená! :)

Proto bylo na místě nepodcenit přípravu! Klíčové bylo rozcvičit se a protáhnout šlachy až do krajních mezí!

Rozproudit krev v těle, každý sval pořádně zahřát!

Na řadu přichází kontrola sněhové pokrývky...

... a následné testování vosků. Na slunci sníh rychle mění teplotu a tak několikrát přemazáváme.

Následují úpravy závodního outfitu a jsme připraveni!

Start! Pod Termovými povely z tlampače postupně startují všechny kategorie, od nejmladších, které čeká kilometrová trať, až po zkušené pardály, kteří změří síly v závodě na 5 km.

Po hlavním závodě následuje závod štafet.

Povinné složení: 2 holky + 2 kluci. Oslovili jsme tedy s Trusařem sympatické závodnice Verču a Áďu a vyrazili na trať.

Díky vyčerpávajícímu nasazení a propracované strategii ve formě zvoleného pořadí či použití rychlejších Fenčích lyží i Trusařem jsme nakonec dosáhli druhého nejlepšího času! Zaplavila nás neskonalá radost :)

Dnešní den na výborně upraveném okruhu v Nové Vsi jsme si všichni parádně užili. Díky všem organizátorům za skvělou akci!

Předpověď počásí hlásala jasno i na neděli a tak jsme neváhali a vyrazili opět do Jeseníků, tentokrát prověřit podmínky na hřebeni Ovčárna - Červenohorské sedlo. Jeli jsme autobusem z olomoucké Tržnice až na Ovčárnu, komfortní spojení.

Petrovy kameny (1446 m n.m.).

A výhled na Praděd (1491 m n.m.). Za chvíli tam budeme :)

Na Červenohorském sedle je několik sjezdovek, které vedou i přes cestu k Pradědu. Proto doporučujeme dbát na běžkách zvýšené pozornosti při jejich křížení.

Vládne tady pravá zima.

Ale teploty na slunci okamžitě stoupají nad 10°C.

Typické inverzní počasí. Zatímco nahoře je jasno a teplo, dole se lidé dusí ve smogu.

A jsme tu - Praděd, nejvyšší vrchol Jeseníků.

Užíváme si sluníčka :)

Pohled do dáli na Beskydy.

A na druhou stranu na Králický Sněžník, Keprník a Šerák.

Vzadu vykukují Krkonoše s dominantní Sněžkou (1602 m n.m.).

Horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně máme jako na dlani.

Dost bylo blbnutí na Pradědu, je na čase trochu se pohnout. Pokračujeme na Švýcárnu. Lidí kolem je dost, ale dvě upravené stopy bezproblému kapacitně dostačují.

Sjíždíme ze strojově upravené stopy a frčíme si to po červené TZ po hřebeni. Odměnou jsou nám nádherné výhledy a nekonečný prostor, který máme téměř sami pro sebe.

Na trati je několik vypečených sjezdů, které dokonale prověří vaše kvality.

Prostě pohoda :)

Při příjezdu na Červenohorské sedlo opět přichází na řadu křížení TZ se sjezdovkami. Tato místa nejsou nijak označena, jsou ve sjezdu a proto je na místě dávat opravdu pozor a zpomalit.

Na chatě Červenohorské sedlo dáváme pivko a čočkovou polévku.

Zpátky chceme jet jinou cestou a tak musíme přejít silnici k nástupu na upravenou stopu (modrá TZ) směrem zpátky ke Švýcárně.

To je ona! Co jsme si před pivečkem sjeli, to si teď budeme muset nastoupat.

S dobře namazanými lyžemi to jde jedna báseň :)

Přijíždíme k rozcestí Nad Petrovkou, odkud nás čeká dlouhý sjezd do Koutů nad Desnou.

Na začátku Koutů jsme se obávali, že k vlaku budeme muset dojít pěšky po silnici. Nakonec jsme zjistili, že stopa pokračuje pod dráty vysokého napětí.

V Koutech je postaveno muzeum pod širým nebem věnující se uhlířskému řemeslu.

Vydařený víkend na běžkách je za námi. Už je mi jasné, proč všichni Olomoučáci jezdí právě do Jeseníků :)