Letošní nádherné babí léto nás neustále lákalo k horským výstupům. Rozhodujeme se pro pohoří nejvyšší - Vysoké Tatry a celý prodloužený víkend trávíme v tomto nádherném koutu Slovenska. Jako první se nám otevírá pohled na majestátný Kriváň (2494 m n.m.).

Po desáté hodině přijíždíme do Nového Smokovce, kde máme zamluveno ubytování a kolem oběda vyrážíme na první společnou vysokohorskou túru. Je pravda, že Františka to v nosítku moc nebaví...

Naše trasa by měla mířit k hotelu Sliezsky Dom a poté magistrálou na Hrebienok...

Z asfaltky přímo do lesů... a nebo spíše do nekončících mýtin a pasek.

Po necelé půlhodině cesty je jasné, že dnešní cíl bude úplně jiný. Neskutečné vedro, spousta zbytečných věcí v batohu, 5. měsíc těhotenství a taky klasická "nerozchozenost" vítězí nad vůlí a tak naše kroky končí v prvních tatranských lesích. Františkovi to vůbec nevadí a nám taky ne... Radši si ty síly (jestli nějaké najdeme) necháme na další dva dny...

Abychom jen neseděli na pokoji, vyrážíme na podvečerní procházku na Štrbské pleso...

...a nejen ve vlaku se mi Františkovi líbilo! Na klouzačce u Grand Hotelu Patria.

I tady v civilizaci lze zakusit příjemnou podzimní atmosféru. Zpříjemnit si ji můžete třeba romantickou projížďkou po jezeře...

Nejkrásnější listy patří bezesporu jeřábům...

Pod tatranskými velikány... (pozn. to bude určitě další horolezec :D)

"Kuk! Co to ten taťka pořád dělá s tím přístrojem???"

Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) v celkovém pohledu...

...a jeho listy v detailu.

Krása Vysokých Tater je jedinečná právě na podzim!

Štrbské Pleso. Uprostřed snímku je členitý skalnatý vrchol Vysoké (2 547 m n.m.).

Malý přírodovědec v akci... "Před 14-ti dny jsem začal chodit a tak zdejší přírodu už obdivuji sám!"

Druhý den ráno míříme stejnou trasou k hotelu Sliezsky Dom a dále na Hrebienok! Očekávané drtivé stoupání se nekoná, trasu pomalým tempem zvládáme o hodně dříve než udávají rozcestníky a my si můžeme konečně vychutnat tu podzimní atmosféru přímo v horách...

Horský hotel Sliezsky Dom leží ve výšce 1670 m n.m. poblíž Velického plesa.

...pohoda u Velického plesa! Dva horolezci pod nejvyšším vrcholem Slovenska. Jo jo, příště už ten Gerlach dáme... (2 655 m n.m.).

Velické pleso a horský hotel Sliezsky Dom.

...a tady pro některé sečtělé již známý pohled! Bradavica a další velikáni... V údolí za nimi se nachází Zbojnická chata.

Pinus mugo. Česky: Borovice kleč nebo kosodřevina

Nám však Velické pleso dneska nestačí. Zatímco naše dvě M (maminka a miminko) relaxují u jezera, my se vydáváme ještě výš až k samotnému nástupu na Gerlach. "Toto je můj nejvyšší zdolaný bod (Kvetnicové pleso, 1810 m n.m.). Výš už letos nemusím, ale příští rok už si na to troufnu. To víte, ten řídký vzduch..."

Momentka u Velického plesa. Nad námi Gerlachovský štít!

...díky extrémně teplému počasí ještě kvetou zvonky...

...a nám se stále nechce dál. Slunce pálí jako u moře a voda je taky čistá. Kam bychom teda pospíchali?

...některé druhy mají svou generativní fázi už za sebou.

Od Velického plesa jsme se nekončící magistrálou přesunuli na Hrebienok. "Právě přemýšlím co dál... Rodičům se určitě nebude chtít, ale ty vodopády by ještě stály za to..."

Modřín opadavý (Larix decidua)

...a tady už zmiňované vodopády na Studeném potoce. Pokud jste v Tatrách už delší dobu nebyli, překvapí Vás vzhled zdejších lesů, které byly postiženy kůrovcovou kalamitou. A právě vodopády, které dříve nebyly téměř vidět jsou dneska jako na dlani...

Den třetí. V plánu je trasa z Hrebienku na Skalnaté Pleso a následný sestup do Tatranské Lomnice. Jako první se před námi objevuje Lomnický štít (2634 m n.m.), který je druhým nejvyšším tatranským vrcholem. Na snímku první zleva.

Studený potok...

...a smutný pohled na kůrovcem zničené lesní porosty.

...o pár metrů výš už kalamita není tak zřetelná a nabízí se o hodně příjemnější výhledy. Na snímku je Slavkovský štít (2 452 m n.m.).

Trasa magistrálou na Skalnaté pleso naštěstí není dlouhá a František ji opět celou prospal. Probudil se v pravý čas... přicházíme ke Skalnaté chatě a stejnojmennému plesu.

Zleva: Lomnický štít (2 634 m n.m.), vzadu hřeben Západní, Veľké a Východní Vidlové veže. Vpravo pak mohutný Kežmarský štít (2 556 m n.m.) a úplně napravo vrcholové partie Huncovského štítu (2 359 m n.m.).

Lanovka na Lomničák...

...za 24 EUR no problem!

"Tam se taky podívám! Ale rozhodně pěšky..."

Skalnatá dolina.

"...v místním dětském koutku mě nejvíce zaujal rys ostrovid!"

Observatoř u Skalnatého plesa. Před ní pokračuje trasa tatranské magistrály směrem na Velkou Svišťovku.

Vzhůru na Lomničák! (2 634 m n.m.)

Při sestupu mě opravdu fascinuje naprostá devastace přírody v podobě nové rozestavěné sjezdovky až dolů do Tatranské Lomnice. Hlavně, že horolezci nemůžou všude a hrozně ničí přírodu, když se hned za rohem děje něco takového...

Sestup do Tatranské Lomnice! Výhledy krásné, okolí hnusné... Lanovka, v kleči hromady ocelových lan, bagrem srovnaný porost kosodřeviny a další hrůzy... při pohledu na všechno kolem nechápu smysl návštěvního pořádku! Snad to někdy pochopím? Loučíme se s třídenním pobytem v Tatrách a těšíme se na ten další... (tajně doufám, že konečně ryze zimní...) Hore zdar!