Svatojánské ohně na Radhošti

23. 6. 2015
©Honza Husák
Je předvečer svatého Jana a s kamarádem Martinem vyrážím po zelené turistické značce z Ráztoky u Trojanovic na vrchol Radhoště. Počasí bylo poslední dny upršené a tak nevíme, zdali nás na vrcholu čeká mlha a liják a nebo zdali se temný mrak zázrakem odsune. Sotva se vyškrabeme na hřeben, přichází vydatná přeháňka s kroupami a my jsme brzy mokří jako myši. Naštěstí netrvá dlouho a po chvíli už do deště zasvítí magicky červené světlo zapadajícího Slunce. Z oranžové záplavy se jako první tyčí televizní vysílač na Radhošti.
Mraky se trhají, ale nádherný přísvit nepolevuje a tak spěcháme na vrchol hory. Hranice na svatojánský oheň je již navršena. JHUS0443 Posvátná hora Radhošť nás vítá vskutku mysticky. "Spravedliví jsou na věky živi" (socha slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoda)
Kaple sv. Cyrila a Metoděje. Nad barvami, které vykouzlilo sluneční světlo a mraky v týlu studené fronty, se tají dech. Je těsně po letním slunovratu a tak Slunce zapadá daleko na severu - nad hřebeny Hrubého Jeseníku. V čirém vzduchu vidíme ještě dál, na masiv Kralického Sněžníku a v dáli tušíme i Orlické hory. Krátce po západu Slunce přichází členové Valašského sboru portášského oděni v dobové kostýmy. Portáši byli stateční strážci hor valašských na zemské hranici mezi Moravou a Uherskem.
Těsně po půl deváté je zažehnuta svatojánská vatra... ...za střelby z portášské ručnice. Předchozí deště a nedávný slejvák však namočili dřevo natolik, že se chvíli zdálo, že vatra se konat nebude. Nakonec ale za přispění trochy oleje se oheň rozhořel naplno. Podle tradice se vatra na Radhošti zapaluje jako první a následují ji ohně po celém Valašsku - na Santově, na Lhotě, Portáši, Kohútce, Hutisku, Búřově nebo na Polomci. Pálení svatojánských ohňů je tradičním fenoménem svatojánské noci. Vatry, zapalované na nejvyšších místech v krajině, symbolicky představují Slunce, které je v době letního slunovratu na vrcholu sil. Zároveň oslavují narození svatého Jana Křtitele.
Svatojánská noc je proto příznačná spojením křesťanské a pohanské tradice. V minulosti hořívala na kopcích v okolí Radhoště téměř třicítka ohňů a věřilo se, že v tuto magickou noc se otevírají skály s poklady a rostou magické byliny. I letos se okolo hřejivé vatry se letos sešlo několik desítek lidí včetně muzikantů s houslemi, flétnami i dudami. Jejich produkce ještě více podtrhla neopakovatelnou atmosféru noci. V jedenáct hodin pak proběhl hudební koncert v kapli sv. Cyrila a Metoděje.
Vatra však hořela ještě dlouho do noci a světelné stopy po jiskrách byly jak nespočetné životní příběhy lidí, kteří se v minulosti kolem ohňů srocovali. Je dobře, že tato znovuobnovená tradice se stává opět živou. Jenom je škoda, že i na vrchol Radhoště jezdí lidé autem. Tím trpí nejen pěší turisté a příroda, ale místo tím ztrácí i kus své autentické atmosféry. Přesto se plni dojmů vracíme zpět do údolí a říkáme si, že příště vyrazíme znova.