Do Essa za Evenky a komáry

Naše třetí kamčatská cesta nás zavede do středu poloostrova do oblasti tzv. Centrálního hřbetu (Srednyj hrebet). Pro cestu jsme se rozhodli, protože do okolí Petropavlovsku po 2 týdnech jasného počasí konečně přišla změna a v dešti se nám u moře být nechtělo. A tak za 500 Kč zakupujeme lístek na celodenní cestu místním linkovým autobusem, který nás zaveze do téměř 600 km vzdálené vesnice Esso. Po většinu trasy vypadá pohled z autobusu stejně: prašná a hrbolatá cesta obklopená nekonečnou tajgou. Čurací pauzy se nesou v duchu utrpení - jen co vystrčíme nos z busu, vrhnou se na na nás mračna krvelačných komárů. Okna autobusu připomínají masakr. Tajně doufáme, že se nám během cesty podaří zahlédnout ty nejvyšší sopky celé Kamčatky. A ejhle - na krátkou chvíli na nás vykoukla samotná Ključevskaja s nadmořskou výškou 4 750 m a vpravo od ní Kameň (4 579 m). Esso je se svými 2500 obyvateli administrativním centrem Bystinské oblasti. Protéká jím řeka Bystraja a místní obyvatelé jsou převážně Evenkové (asiatský kmen pocházející z východní Sibiře).
Kousek za obcí nacházíme idylické místo pro stanování - rozkvetlá louka, rovný plac, krásné výhledy,... ...50 metrů od stanu čistá horská řeka a 100 metrů odsud termální koupel. Má to ale jedno velké ALE. A tím ALE jsou komáři. Miliony krvelačných bestií... ...jsou úplně všude a propíchnou i 3 vrstvy oblečení. Jedinou účinnou obranou proti nim je schovat do stanu. Koupel v termálním bazénku je vykoupena mnoha bolestivými štípanci a jinak, než s lahví piva, se zvládnout nedá.
Přímo ve vesnici Esso je naštěstí komárů méně. Proto druhý den míříme do zdejšího známého Etnografického muzea. Muzeum je zaměřeno na původní obyvatele Kamčatky - Korjaky, Itelmeny a Evenky. Mezi tradiční obydlí Evenků patří stan z kůží. Tohle je zase pevnostní stavba Korjaků. Interiér hlavní budovy zdobí dřevěné figuríny zdejších obyvatel a jejich tradiční nástroje.
K Evenkské národnosti se v současnosti hlásí 70 000 osob, ke Korjakům 8000 a k Itelmenům pouhých 3000 osob. Přesto patřili před příchodem Rusů k jediným obyvatelům poloostrova. Živili se buď kočovným pasteveckým způsobem života a nebo usedle - rybolovem a lovem mořských savců na pobřeží. Jedná se o přírodní národy, které využívaly své znalosti přírody i v léčitelství a jejich náboženstvím byl většinou šamanismus. Spojitost s národy na Sibiři, ale i se severoamerickými Indiány je více než nápadná. Tito všichni mají totiž společné předky. Po návratu ke stanům na nás čeká evenská návštěva - místní učitel Alex, se kterým jsme se seznámili předcházející den v autobuse, a jeho sestřenice Ljuba.
I přes jazykovou bariéru jsme strávili velmi příjemný večer s těmito milými lidmi. Druhý den nás Alex a Ljuba doprovodili na výletě tajgou. Zatímco nás Evropany žerou komáři jak diví, Alex s Ljubou tuto hmyzí tyranii zvládají s nadhledem. Zdá se nám, že na ně ti komáři ani tolik neútočí - asi mají ve své genetické výbavě nějaké komáří protilátky. Po cestě mlsáme kamčatské borůvky - zimoléz kamčatský. Po několika hodinách chůze přicházíme k našemu cíli - jezírku uprostřed hor.
Většina z nás neváhá a vrhá se do vody. U jezera také rozděláváme oheň, vaříme čaj, obědváme a debatujeme. Aby nám Alex dokázal, že lososi berou i v řece Bystrá, bere Kubu na několik osvědčených míst. Jediné, co si však z těchto míst odnášíme, jsou štípance od nelítostných komárů. Tady to jimi bylo opravdu zamořeno. Ještě společnou fotku a zpět do Essa. Závěrečné zhodnocení: Při výpravě do vnitrozemí Kamčatky jsme sice viděli krásné kopce a jezera Sredneho chrebetu, koupali se v termálních lázních a spřátelili se s "kamčatskými indiány" Evenky. Přesto nemůžeme říci, že by se nám odsud nechtělo...
Dostali jsme se totiž do VÁLEČNÉHO stavu s HORDAMI mrňavých běsů- komárů. Pozice jsme hrdinně drželi s nasazením chemických zbraní a těžké techniky po dva dny... i přesto jsme byli nuceni ustoupit a stáhnout se zpět do civilizace. Udržet se při zdravé mysli delší dobu je v těchto podmínkách nemožné... A na závěr naše spokojené výrazy zpátky v Petropavlovsku. Podává se pečený čerstvý losos s restovanou zeleninkou na bulgurovém lůžku s vynikajícím suchým gruzinským vínem. Mňam! No po obědě sestávajícího z kupy jídla v uzbecké restauraci to není špatné :-) (pozn. po návratu z Kamčatky jsme zjistili, že jsme všichni přibrali!)