Tichým oceánem za kosatkami

Předposlední den na Kamčatce nás čeká vysněná výprava na Tichý oceán. Již několik dní dopředu jsme si rezervovali plavbu lodí u jedné z mnoha turistických agentur a doufali jsme v dobré počasí. Budíme se do krásného dne a míříme do přístavu. To je naše jachta! Výkon bude asi mít solidní, když má tři komíny :-) Opouštíme relativně klidnou Avačinskou zátoku... ...a vzhůru na oceán! Že by byl úplně tichý, to se nedá říct. Naopak vlny s loďkou celkem cvičí tak, že někteří mají problémy s koordinací pohybu a se zažíváním.
Postupně obeplouváme radary na pobřeží u Viljučinsku... ...zemní pyramidy na útesech... ...a také úžasné skalní jehly. Skalní jehly jsou tvořeny tvrdým čedičem, který dokáže vlnám odolat lépe, než ostatní horniny. Na skalách posedávají kolonie velkých šedých racků...
...ale také kormoráni... ..a samozřejmě papuchalkové... ...kteří předvádějí synchronizovaný let s alkami malými. Papuchalk chocholatý je podstatně větší, než jeho bratranec papuchalk ploskozobý, kterého známe ze severní Evropy. Jeho útěk před lodí je takové malé představení - svými krátkými křídly začně divoce máchat při snaze vzlétnout. Pravda, většinou se mu to nepodaří, což působí poněkud groteskně. Přesto však před lodí uprchne. Z největších opeřenců se nám ukázal král zdejších vod - orel mořský.
Dalším typickým obyvatelem kamčatského pobřeží je tuleň kroužkovaný. My jsme viděli kolonii čítající několik desítek jedinců. Tito tuleni obývají severní pobřeží Evropy, Asie a Ameriky. Dospělí jedinci váží 40 - 90 kg, živí se treskami, sledi, síhy, okouny a korýši. Další atrakcí na naší cestě je kolonie lachtanů ušatých (nebo také Stellerových). Jedná se o největšího zástupce lachtanovitých, dopělí samci dosahují hmotnosti přes 600 kg, rekordní jedinci vážili víc jak tunu! Lachtani jsou masožravci,  loví nejčastěji ryby, ale i olihně a chobotnice.
Pozorovat sociální život těchto obrovských ploutvonožců bylo úchvatné! V angličtině se lachtan nazývá "sea lion" a to ne neprávem - mručivé zvuky, které lachtani vydávají opravdu připomínají řev lva. Ovšem největším zážitkem celé plavby bylo vidět tohle! Hádejte, o co se jedná? Je to smečka devíti kosatek dravých - největších zástupců čeledi delfínovitých. Ve smečce (jedná se o dravé savce, proto smečka) byly i dvě mláďata. Kosatka je všestranným predátorem stojícím na vrcholu mořského potravního řetězce, požírá ryby, želvy, ptáky, tuleně, žraloky i velryby.
Kosatky se dorůstají délky 9m délky, hmotnosti až 10 tun a dožívají se 30-50 let. Pozorovat tyto nádherné tvory v jejich přirozeném prostředí je nezapomenutelný zážitek. A to vše zarámované kamčatskými sopkami! A to ještě zdaleka nejsme u konce naší plavby. V tiché zátoce zastavujeme, fasujeme udice a jde se lovit! Můj první rybářský (a mořský) úlovek - platýs. Rybář Kuba také slavil hned několikanásobné vítěztví - tohle je zřejmě nějaký místní druh makrely.
Naše úlovky byly přímo na palubě odborně zpracovány paní kuchařkou. A už se servíruje oběd! Tradiční ruská rybí polévka ucha. Dále smažené rybí kousky a syrový platýz se sojovou omáčkou a lá sushi. A aby toho nebylo málo, dostali jsme ochutnat i místní lahůdku - kamčatského kraba, jehož největší jedinci mají rozpětí klepet až 1,5 m a hmotnost 14 kg! Abyste se dostali k měkkému masu, je nutné odstříhat z vařeného kraba nohy vyztužené chitinovým krunýřem. Následně je nutné nohy naporcovat na trubičky a maso z nich vysoukat a sníst.
Cílem naší plavby je Ruská zátoka - takový kamčatský fjord. Zde na chvíli staneme nohou na pevné zemi, která se po několikahodinové plavbě povážlivě houpe. Zkoumáme zdejší vraky lodí... ...a také se konečně koupeme v Tichém oceánu! Na zpáteční cestě nás čeká ještě jedno malé překvapení. Hádejte, co to je? Je to mořská vydra, neboli kalan! Tohle vzácné zvířátko se vyskytuje běžně až na jihu Kamčatky a proto je pro nás velkým překvapením.
Na zpáteční cestě se počasí postupně zhoršuje. No vyšlo nám to úplně přesně! Do Petropavlovsku vplouváme už za vlnobití, které se rozbíjí o Tři bratry- skalní jehly, které hlídají vstup do Avačinské zátoky. Výprava na oceán byla zlatým hřebem naší kamčatské výpravy. Zpáteční cestu máme zpestřenou hned při čekání na bus na letiště, kde je Michal obrán o nemalé peníze lstivou bábuškou čarodějnicí s příslibem kopějky pro štěstí. Další poučení - cesta končí až vybalováním věcí, proto nikdy neztrácejte pozornost na zpáteční cestě, nemusí se to vyplatit. No a pak už jen mnohahodinový let přes Sibiř a Moskvu zpět do útulné, nezasněžené a komáry nezamořené střední Evropy.
Všem členům výpravy patří velké díky za vše, co jsme spolu prožil. A vám, kdo jste to dočetli až sem, patří má velká poklona, že jste to vydrželi :-)