Foto týdne

 

Nejdříve něco málo k poloze tohoto kopce. G. B. Blanchen (tak i dále) leží ve Walliských Alpách, na hranici Itálie a Švýcarska, přičemž nejbližšími známými kopci jsou (vzdušnou čarou) Dent d'Hérens či proslulý Matterhorn. Čili i při zdolávání těchto kopců může G. B. Blanchen posloužit jako ideální aklimatizační záležitost.
            Výchozím bodem je osada Chamen. Na první pohled snad ani nejde o osadu, je tu porůznu rozházeno pár sotva viditelných chalup. Ale s mapou toto místo jistě najdete. Leží necelé dva kilometry před nádrží Place Moulin v malebném údolí Valpelline. Toto údolí se nachází severně od většího města Valle d‘ Aosta, ve kterém musíte odbočit, pokud jedete autem. Auto lze nechat přímo v Chamenu u silnice na menší odstavné ploše přímo u rozcestníku.

 

Parkování v Chamenu.

Ale teď už k samotnému výstupu. I vzhledem k tomu, že ho pojmu jako aklimatizační, je ideální si na něj nechat dva dny. Samozřejmě počasí může plány změnit, ale dva dny jsou myslím pro tento výstup akorát.
            Cílem prvního dne je bivak della Sassa, který leží ve výšce 2973m a vede k němu turistická trasa značená v mapě číslem 6. Vzhledem k tomu, že vycházíme ze 1710m, čeká nás převýšení zhruba 1260m. Značení ukazuje čas výstupu 3h 50min, což odpovídá. My šli cca 4 hodiny (od 12:30 do 16:30). Prvních 300 výškových metrů cesta stoupá v serpentinách velmi prudce vzhůru až do místa Grand Chamen. Zprvu po asfaltu, později po udusané prašné cestě. Zde je pár zděných stavení. U jednoho domu je zde možnost nabrat vodu. Ovšem místní chatař nám říkal, že není zcela ok a že nemáme vodu do flašek napouštět příliš rychle, ale pěkně pomalinku, že tam jinak prý můžou být nějaké bakterie či co. No moc velký smysl nám to nedávalo, nicméně opatrně jsme nabrali, pili a nikomu nám nic nebylo. Kousek nad touto osadou se ale naše cesta setkává s potokem, kolem kterého potom jde v podstatě celým údolím, proto není nezbytné vodu z chalup brát.

 

Chalupy v místě zvaném Gran Chamen, kde lze u jedné z nich nabrat vodu.

Dále tedy postupujeme výše zmíněným údolím s názvem Comba della Sassa, stále podél potoka, což je velmi příjemné. Najdeme tu spoustu velkých kamenných bloků vhodných pro bouldering, což se může hodit pro zpestření po cestě zpět:) Až v závěrečné fázi chodník začíná opět prudce stoupat takovým suťovým hřbetem, na jehož konci už se nachází bivak della Sassa.

 

Před bivakem della Sassa.

 

Bivak je velmi pěkný, jak zvenku, tak i zevnitř. Má dvě spací patra. Kapacita je zhruba 8 lidí velmi pohodlně (4 matrace nahoře, 4 dole). Ale samozřejmě v nouzi by se tu „vyspalo“ podle mě až 12 lidí (5 nahoře, 5 dole a 2 na zemi). Na postelích jsou polštáře i dostatečný počet dek, takže spacák v podstatě netřeba nosit, případně jen nějaký lehoučký. S vodou je to tu trochu horší, ale dá se najít asi 200m SZ směrem od bivaku. Není to žádný extra pramen, ale voda tam stéká po skalách a dá se nabrat.

 

Bivak je vybaven nejen matracemi, ale i dekami a polštáři.

Druhý den vás tedy čeká výstup na vrchol a sestup dolů do Chamenu k autu. Samotný výstup na vrchol bych rozdělil do tří fází. Zhruba první třetina výstupu je chůze po sněhu (ledovci), ve druhé třetině se střídá suť se sněhem a závěrečnou třetinu tvoří skalnatý hřeben. Sníh začíná v podstatě kousíček za bivakem. Tam je tedy vhodné nasadit mačky. S ledovcem je to zde dosti nejasné. Podle mapy se zhruba od výšky 3100m ledovec nachází. Těžko ve skutečnosti poznat, zda jde ještě o ledovec či jen zbytky sněhu ze zimy. Mnohde už je ledovec definitivně odtátý a na mapě je ho tedy vyznačeno více než ve skutečnosti. Každopádně zda se navážete či nikoli je na vás.

 

První třetina výstupové trasy vede sněhem.

V této části ubíhá cesta poměrně rychle, i když dosti stoupá a to nutí často k odpočinku. Žádnou pěšinu ani značení zde už nehledejte, postupujte víceméně ve směru k sedlu Col della Sassa nebo spíše mírně nad něj (tak jak je to značeno v přiložené mapě). V této mapě jsem trasu vyznačil zelenou linkou. Zhruba v místě prvního pravoúhlého zabočení oné zelené linky doleva končí sníh a začíná suť. Resp. sníh zcela nekončí. Jsou zde v podstatě dvě varianty. Buď pokračujete přímo doleva nahoru sutí, nebo jakoby pokračujete ještě kousek směrem k sedlu a pak zabočíte doleva nahoru po sněhu, který jde paralelně se sutí. Ani jedna z těchto variant není kdovíjak příjemná. Nepříjemnou chůzi sutí snad nemusím popisovat, a chůze natátým sněhem taky není nic moc… Každopádně po nějaké době už sníh končí definitivně a suti se nevyhnete. V závěru pod hřebenem už to ale není nijak drobná suť, spíš naopak, větší i velké balvany, přes které se vyškrábete až na hřeben (konec výlezu na hřeben by se snad dal i ohodnotit jako 2-3 UIAA).

 

Druhá třetina výstupu vede víceméně po suti (případně lze kousek jít sněhem, na této fotce jde vidět vpravo)

Čeká vás třetí, poslední fáze výstupu, a to samotný hřeben. Ten lze charakterizovat zhruba následovně: vizuálně pěkný, ale hodně rozbitý, úzký a exponovaný…:) Dal by se taky ohodnotit jako 2-3 UIAA. My se hned na začátku raději navázali do dvojic. Šli jsme synchronně tak, abychom mezi sebou vždy měli na 25m aspoň dvě postupová jištění. Jinak je hřeben celkem zábavný, ubíhá poměrně rychle, výhledy jsou krásné (přímo pod vámi obrovský ledovec d’Otemma).

 

Vlevo Jeňa dolézá na hřeben. Vpravo pohled na protější hřeben (stojím zády k hřebeni na GB Blanchen).

 

Samotný vrchol je také celkem nejasný. Resp. ani ne tak nejasný, jako spíš velmi špatně dostupný. Měli jsme sebou GPS, proto jsme mohli kontrolovat naši nadm. výšku. Byli jsme na vrcholku, který byl o necelých 10 výškových metrů níž než hlavní vrchol. Ten byl od nás vzdušnou čarou asi 50m, ale byl z jedné strany velmi rozbitý, z druhé strany ho tvořila obrovská ukloněná plotna, po které by se lezlo velmi špatně. Takže jsme se smířili s tím, že už na něj nevylezeme. Vám se to třeba podaří:)

 

Hřeben vedoucí na G.B. Blanchen.

 

Hlavní vrchol Gran Becca Blanchen (3680m). Z levé strany velmi rozbitý, z pravé nepříjemně ukloněná hladká plotna...

            Cesta zpět je po stejné trase, čili tam není moc co řešit. Jen je třeba dávat pozor na padající kameny. Z hřebene jsme si chtěli ušetřit čas slaněním, ale během toho jsem pod sebe shodil pár šutrů a ty nám přesekly lano…Takže opravdu je třeba být stále ve střehu, neshazovat šutry zbytečně a jít obezřetně.
            Co se vody týče během tohoto vrcholového dne, za hezkého počasí se dá najít tekoucí voda z tajícího sněhu v oblasti popisované jako suť (2. třetina výstupu). Pokud byste šli v mrazu, mohla by být voda zamrzlá. To by mohla být ovšem i ta u bivaku, čili tehdy by asi nezbývalo než vařit ze sněhu a pít vodu rozmraženou ze sněhu. V bivaku si samozřejmě můžete ráno před výstupem nechat nepotřebné věci (vařič, jídlo, nadbytečné oblečení apod.) a pak si ho cestou zpět vyzvednout.

 

Sestup od bivaku údolím della Sassa. Část suťového hřbetu si lze ulehčit jízdou po sněhu:)

 

Sestup si lze zpestřit např. boulderováním. Velkých kamenných bloků je v údolí dostatek.

            To je ode mě tedy pro tentokrát vše. Snad si výstup užijete a vyjde vám počasí. Kdybyste měli jakýkoliv dotaz, pište na můj mail uvedený níže či na maily v sekci „O nás“. Hore zdar!

 

Mapa s vyznačenou trasou (po kliknutí na mapu se zobrazí ve větším rozlišení):

 

Výškový profil trasy vygenerovaný z GPS.

 

 

Shrnutí
Naše časy jsou následující:
bivak – vrchol: 4h 40min (7:00 – 11:40), z toho: