Ursus.cz - tipy na výlet

Foto týdne

Veľká Svišťovka (2037,6 m)

V dalším ryze horolezeckém tipu na výlet se vydáme na jeden z mnoha dvoutisícových tatranských vrcholů – Veľkou Svišťovku (2037,6 m). Výstup začíná na chatě při Zelenom plese, která je oblíbeným cílem vysokohorských turistů a horolezců ve všech ročních obdobích. Na začátek je nutné připomenout, že se nejedná o žádnou známou horolezeckou cestu, ale o vlastní variantu výstupu, kterou lze realizovat v zimě a to pouze při vhodných sněhových podmíkách. Veľká Svišťovka je prvním výrazným vrcholem na hřebeni, který pokračuje známými velikány ve východní části vysokých Tater – Malým Kežmarským štítem (2514,2 m) a Kežmarským štítem (2556,4 m). Zejména Malý Kežmarský štít tvoří mohutnou dominantu při pohledu od chaty a pohled na jeho cca 1 000 m vysokou severní stěnu bere doslova dech. Vraťme se zpátky k našemu výstupu.

Ten začíná jak již bylo řečeno u chaty při Zelenom plese. Odtud se vydáme zpět do doliny Zeleného plesa po žluté turistické značce. Po cca 0,5 km chůze se před námi vpravo objevuje výrazný masív hřebene Veľké Svišťovky, který končí výrazným žlabem. Tento žlab lze dobře rozpoznat podle mapy, protože tudy prochází letní turistická značka směr sedlo pod Svišťovkou a dále na Skalnaté pleso. I když je samotný vrchol vzdálen jen několik desítek metrů od sedla, je turisticky nepřístupný po celý rok. Samozřejmostí je, že na každou horolezeckou túru bychom měli vyrazit za dobrého počasí, protože mlha a případné sněžení výrazně znemožňují orientaci i další postup. V našem případě jsme však štěstí rozhodně neměli a tak jsme naši variantu výstupu pojmenovali stylově: „Bílá tma“. Ze žluté značky tedy odbočíme vpravo do pásma kleče a po asi 200 metrech výstupu stojíme pod výrazným skalnatým žebrem nebo hřebínkem, který uhýbá vprvao od zmiňovaného žlabu. Zejména pravá část žebra se zdá zdola býti mírná a lehká, ovšem realita je v tomto případě rozhodně jiná.

Nástup do skalnatého žebra. Lezení v prudkém a místy kolmém svahu končí úzkým sněhovým komínem.

Hned při nástupu se hřebínek ostře zvedá, je nutné postupovat pomalu a na jistotu mezi klečí, travnatými plošinami a skálou. Slovo plošiny ovšem není příznačné, protože od nástupu až po konec této první části hřebene není jediné odpočinkové místo. Stále stojíte na předních hrotech maček, v nejtěžších kolmých pasážích musíte spoléhat na trsy trávy nebo tvrdý firn, který obvykle drží nejlépe. V našem případě jsme však o kvalitní firn téměř nezavadili a tak výstup dostal úplně jiný rozměr. Při pohledu dolů na skalnaté bloky pod Vámi je jasné, že zpátky cesta nevede a případný pád by byl v tomto případě opravdu nevhodným doplňkem…

Po strmém výstupu komínem, kde místy „nedrží“ vůbec nic se dostaneme na sněhovým hřebínek, který se rozšiřuje ve výrazné žebro. V případě vyššího lavinového nebezpečí je tento úsek dosti nebezpečný a až v pásmu kosodřeviny, která místy drží sněhový svah je výstup o poznání bezpečnější. Na vyfoukaném sněhovém svahu jsou místy patrné pravidelné kamenné stupně, což je zmiňovaný turistický chodník, který zde ostře stoupá až do sedla pod Svišťovkou.

Sněhové pláně končí až pod vrcholovým skalním výšvihem, který se dá lehce obejít žlabem z pravé strany. Tento žlab ústí až na hlavní hřeben, no v případě velkého množství sněhu nebo nebezpečí lavin je lepší vybírat si okraj žlabu nebo mixové úseky v okolí.

Odpočinek ve svahu. Mohutné balvany poskytují vytouženou rovinu a také chrání před případným pádem lavin.

V horní části výstupu se přímo nabízí úseky pro mixové lezení, případně drytooling.

Každopádně vrcholový hřeben už není daleko a v případě dobrého počasí jsou výhledy do údolí opravdu nádherné! Hlavní hřeben leží ve výšce okolo 2000 metrů a tak na samotný vrchol Svišťovky zbývá pouhých pár desítek výškových metrů. Samotná horolezecká cesta, v našem případě "Bílá tma", končí na tzv. Svišťovém hrbu, tedy nevýrazném skalním hřbetu mezi dvěma sedly.

Rozhledy z vrcholu jsou úžasné. V případě ideálních podmínek lze vidět na jihu velkou část tatranského podhůří včetně Tatranské Lomnice a nad ní položeného Skalnatého plesa, která je výchozím bodem lanovky na Lomnický štít. Na západě se tyčí masívy Huncovského štítu (2352,0 m), Kežmarského štítu (2556,4 m) a Malého Kežmarského štítu (2514,2 m).

Pohled na Malý Kežmarský štít (2514,2 m) z vrcholu Veľké Svišťovky.

Na severozápadě se tyčí výrazná dominanta nad chatou - Jastrabia veža (2137,3 m) a dobře viditelný je i Kozí štít (2111,2 m). Při sestupu z vrcholu severovýchodním hřebenem se objeví i dominanta Jahňacího štítu (2229,6 m) a úplně vzadu pak celé Belianské Tatry i s nejvyšším vrcholem Havran (2151,5 m). Nejvíce zřetelné jsou pak rozsáhlé jižní lavinové svahy a vrcholy Zadné Jatky, Veľký Košiar, Predné Jatky a Bujačí vrch, které tvoří jv. část Belianských Tater.

Naše skupina na vrcholu Veľké Svišťovky (2037,6 m).

Sestup z vrcholu je jednoduchý – severovýchodní hřeben je sice zpočátku skalnatý, ale i dosti široký, takže nebude činit velké problémy. Ty ovšem nastanou v případě krajně nepříznivého počasí. My jsme přesně takové zažili a tak při viditelnosti méně než na 50 m lehce odbočíte nesprávným směrem a tím mohou být boční skalnatá žebra, které vybíhají z hřebene k severu a končí strmými skalnatými srázy a žlaby. V případě, že je hezky, je celý hřeben dobře zřetelný a dovede Vás až dolů do údolí.

Tam hluboko v údolí začal náš výstup. Už se těšíme na další skvělou večeři!

Na hřebeni jsou místy patrné mrazové sruby, což jsou izolované mohutné skalní bloky. Právě u posledního takového bloku hřeben výrazně klesá dolů do údolí. Zde je důležité zmínit, že severní svahy jsou dosti strmé, tvořeny několika roklemi a skalnatými srázy.

Sestup z vrcholu po severovýchodním hřebeni.

Sestupujeme tedy po strmých firnových pláních a držíme se více vlevo až se dostaneme na úroveň prvních malých stromů a kleče tak můžeme traverzovat severní svahy a dostaneme se tak výrazně blíže chatě. Kdybychom už nepokračovali na chatu, můžeme si vybrat kteroukoliv možnou sestupovou trasu, protože turistický chodník vede pořád pod námi v údolí. Je však nezbytná maximální opatrnost a soustředění, protože i v pásmu kleče jsou místy svahy velmi prudké a někdy i málo zřetelné. Zmiňovaným traverzem se dostaneme přes sněhové pláně pásmem kleče až na žlutou turistickou značku a k chatě nám zbývá necelý kilometr chůze. Ušetříme si nejen čas, ale i „zbytečný“ a namáhavý výstup dolinou zpět na chatu. Celá trasa tvoří dohromady okruh, který je dobře zřetelný na přiložené mapce.

Závěrečný traverz strmých severních svahů není vůbec jednoduchý a vyžaduje maximální soustředění.

Panoramatický pohled na východní část Belianských Tater. Klikněte pro zvětšení.

A důležité informace na závěr! Jedná se o ryze zimní výstup, takže samozřejmostí je základní horolezecké vybavení jako je lano, mačky, 2 lezecké cepíny, které využijeme zejména v nejtěžších pasážích a také jsou vhodné teleskopické hole, které šetří nejen naše klouby, ale i sílu na nekonečných sněhových pláních. Dále nesmíme zapomenout na dostatek jídla, tekutin, lékárničku, mobilní telefon pro případ nouze a veškeré další horolezecké vybavení (sedací a prsní úvazek, jistící pomůcky a přilbu). V případě velkého množství sněhu je vhodné mít pípáky a lopatu pro případ pádu nebo strnutí laviny. Samozřejmostí, která však výrazně ulehčí postup, jsou vhodné klimatické podmínky a dobré počasí. Silný mráz, méně sněhu a slunečné počasí beze srážek výrazně ulehčí celý sestup, který je rovněž bezpečnější a vzhledem k orientaci v neznámém terénu i nezbytný.

Schematický nákres cesty "Bílá tma".

Zdroj: http://sk.wikipedia.org/wiki/Veľká_Svišťovka

Pro podrobný plán výstupu klikněte na mapu.

Výřez schematické mapy Vysokých Tater - Dolina Zeleného plesa a okolí. Klikněte pro zvětšení.

A zde je přehledná mapa Vysokých Tater. Klikněte pro zvětšení.

Mapa: 2 - Vysoké Tatry, 1:25 000, VKÚ Harmanec.

Mapa: 113 - Vysoké Tatry, 1:50 000, VKÚ Harmanec.

Mapa + CD: 113 - Vysoké Tatry, 1:50 000, VKÚ Harmanec.

Ortofotomapa s turistickými trasami: Vysoké Tatry, 1: 20 000, VKÚ Harmanec a Geodis.

.......

.......

.. ...

Nejtěžší část výstupu dosahuje obtížnosti II, převážně se však jedná o lehčí horolezecký terén obtížnosti I-II. Na hřebeni se jedná výhradně o chodecký terén. Časová náročnost cesty je 5-6 hodin. Ať už si vyberete jakoukoliv horolezeckou túru v Tatrách, nezapomeňte na známé pravidlo, které se nám už několikrát osvědčilo: „Vždycky je to strmější a těžší než to vypadá.“ Přejeme Vám šťastný návrat a hodně nevšedních lezeckých zážitků.

A tady jsou čtyři ursus fotogalerie z Vysokých Tater. Klikněte a uvidíte více...

Veľká Studená dolina - březen 2008