Foto týdne

 

Veľká Fatra je od roku 2002 vyhlášena Národním parkem s rozlohou přes 40 000 ha. Lesy pokrývají 88% plochy NP, nejrozšířenějšími stromy jsou pak buk, smrk, jedle, borovice a javor. Mezi nejvzácnější rostliny patří karpatské endemity brambořík fatranský a jeřabina petrovská. Z živočichů stojí za zmínku medvěd hnědý, rys ostrovid, vlk nebo kočka divoká. Najdeme zde také mnoho jeskyní, ve kterých se vyskytují netopýři. Nejvyšším vrcholem celého masívu je Ostredok (1592 m n.m.). Celý hlavní hřeben však není zalesněn, což potěší milovníky výhledů do krajiny.

 

Z výstupu na Križnou. V pozadí je vidět zasněžený hřeben sousední Malé Fatry.

 

Trasa:  Sedlo Malý Šturc (890 m n.m.) – Kralova Studňa (1340 m n.m.) – Krížná (1574 m n.m.) – Ostredok (1592 m n.m.) – Suchý vrch (1550 m n.m.) – Kýšky (1340 m n.m.) – Ploská (1532 m n.m.) – Borišov (1509 m n.m.) – Vyšná Revúca (720 m n.m.)

 

Délka trasy: 34 km
Časová náročnost: 2 - 3 dny
Začátek trasy: sedlo Malý Šturec
Konec trasy: Vyšná Revúca
Lokalizace: hlavní hřeben Velké Fatry, Slovensko
Nejvyšší bod: Ostredok (1592 m n.m.)

 

 

Výškový profil trasy - 1. den. Zdroj: HIKING.SK

 

Výškový profil trasy - 2. den. Zdroj: HIKING.SK

 

Hlavní hřeben Velké Fatry patří v zimě k těm méně navštěvovaným místům, jelikož zde nenajdeme tolik lyžařských středisek ani moderních hotelů, jako je tomu třeba ve Vysokých Tatrách nebo v Nízkých Tatrách kolem Chopku. Právě proto zde můžeme zažít krásné toulky zimní krajinou, aniž bychom byli rušeni davy lyžařů nebo hlukem z blízkých turistických středisek. Je zde možno zcela uniknout mimo civilizaci a užít si krásný víkend v obklopení přírody. Je třeba si uvědomit, že v zimě na sněžnicích je pohyb znatelně pomalejší, než udávají rozcestníky, za ideálních podmínek se dá jít téměř srovnatelně s těmito údaji, avšak pokud cesta není „prošláplá“ a postupujeme za špatného počasí, můžou se časy do cíle zdvojnásobit i ztrojnásobit. Před odjezdem je třeba zkontrolovat lavinovou situaci a rozhodně ji ani zde nepodceňovat. Za zmínku stojí například letošní nehoda, kdy zemřeli pod Borišovem dva lidé. Více informací zde.

 

Při výstupu na Kráľovu studňu se otevírají výhledy do Harmanecké doliny.

 

Trasu započneme netradičně už v Žilině, kde je potřeba najít ten správný autobus (na Banskou Bystricu přes Harmanec) a domluvit se s řidičem, zda-li by nezastavil v sedle Malý Šturec, není zde totiž oficiální zastávka pro autobusy a člověk tak ušetří dost výškových metrů, než kdyby na túru nastupoval až z Harmance. Nutno říct, že jsem tento postup podnikl již třikrát a vždy se s řidičem dalo domluvit. Jen je třeba se během jízdy připomenout, aby se nestalo, že sedlo přejedete. První den je na zdolání trasy potřeba asi pět a půl hodiny dle mapy, v zimním terénu na sněžnicích tedy počítejte spíše sedm až osm hodin při délce trasy 20 km.

 

Cestou je možno využít řadu přístřešků pro odpočinek nebo nouzové přenocování.

 

Postup na sněžnicích je příjemný, už při lehkém zpevnění sněhové pokrývky se člověk téměř neboří.

 

V sedle Malý Šturec je rozcestník, podle kterého se vydáme po červené značce směrem na Kráľovu Studňu přes Krásný kopec a Košiarisko. V tomto úseku trasy se střídá zalesněný terén s vykácenými místy a stoupání je mírné. Otevírají se zde pěkné výhledy do krajiny a pozorovat zde můžeme dlouhé doliny fatranského masivu, kde v létě můžeme narazit i na medvěda hnědého. Může se stát, že cesta od Krásného kopce bude projeta rolbou, protože pod Kráľovou studňou se nachází menší hotel, který již několik let prochází rekonstrukcí. Díky tomu tu zatím příliš lidí nejezdí, otázkou ale zůstává, jak se tato situace změní poté, co bude hotel znovu otevřen (mělo by se tak stát již letos). Tato část trasy není z turistického hlediska až tak zajímavá a proto nám to alespoň usnadní postup zasněženým terénem. Tento úsek je dlouhý 10 km a dá se v zimě ujít za tři hodiny, počítejte však spíše se 4 h.

 

Salaš poblíž rozcestí Kráľova studňa.

 

Od hotelu již budeme stoupat na samotnou Královu studňu podél starého lyžařského vleku, který již několik let není v provozu. Od tohoto místa vede v zimě tyčové značení, které se vyskytuje na celém hřebenu podél červené značky. Nahoře poprvé spatříme hlavní vrchol Ostredok. Můžeme zde nechat batohy a vydat se kousek po zelené značce směrem na Smrekov (1441m n.m.), kde cestou narazíme na památník SNP a starou salaš, kde je možno v nouzových případech přenocovat. Nejsou zde však žádná kamna ani palandy a otvorem ve střeše zde v zimě bývá nafoukaný sníh. V případě nouze ale poslouží jako dobrá ochrana před nepřízní počasí. V dohledu po žluté značce je vidět skalní útvar Kralova skala (1377 m n.m.), na jehož vrcholu se dá v teplých měsících příjemně odpočinout.

 

Kráľova studňa.

 

Pohled na nezasněženou kosodřevinovou šachovnici, která slouží jako prevence proti lavinám.

 

Kráľova skala (1377 m n.m.). V létě je možno odpočinout si na jejím vrcholu.

 

Dalším cílem bude vrchol Križné (1574 m n.m.), která patří k nejvyšším vrcholům Velké Fatry. Při postupu chodníčkem s mírným stoupáním si všimněte kosodřevin po pravé straně, které byly uměle vysazeny v lavinovém svahu, aby snížily riziko pádu lavin. Při pohledu z protějších kopců vypadají jako šachovnice. I tak je třeba držet se dál od jižního okraje cesty, v zimě se zde vyskytují nebezpečné sněhové převěje, které se mohou při zatížení kdykoli utrhnout.

 

Nebezpečné sněhové odtrhy poblíž Križné (duben 2008). Výstražné cedule varují před lavinami.

 

Na vrcholu Križné bohužel stojí vojenský objekt, který je navíc obehnán vysokým plotem s cedulí „zákaz fotografování, takže odsud raději rychle pryč po červené směr Ostredok.

 

Vojenský objekt na Križné.

 

Opuštěná zasněžená krajina, ani stopy po lidech - i tak vypadá zima na Veľké Fatře.

 

Cesta vede chodníčkem přes vrchol Frčkov (1585 m n.m.) po oblém hřebeni, kde v zimě foukají silné větry a často zde bývá nízká viditelnost a vydatné sněžení, naštěstí je zde tyčové značení, kterého je možno se držet i za velmi špatné viditelnosti. Nejvyšší vrchol Ostredok (1592 m n.m.) je oblý travnatý vrchol, ze kterého je krásný panoramatický výhled na všechny strany. Z něj se vydáme dále po červené značce kolem Suchého vrchu (1550 m n.m.), jehož okolí tvoří přírodní rezervaci. Vrchol se obchází z levé strany.

 

Nejvyšší vrchol Veľké Fatry - Ostredok (1592 m n.m.) je skrytý v mracích.

 

Vrchol Ostredku (1592 m n.m.) za sněhové bouře (zima 2010).

Po prudkém klesání dojdeme k úpatí vrcholu, kde po levé straně asi 100 metrů od chodníků stojí Salaš pod Suchým. Jedná se o útulnu pro „nouzové“ přenocování. Je zde tedy možnost přespat v poměrně „luxusních“ podmínkách zdarma. Jsou zde tři postele, kamna, pilka, stůl, nějaké to nádobí, atd. Další místa k přespání poskytuje půda (celková kapacita až 20 lidí), tu však v zimě není možno vytápět. Většinou zde bývá nachystané i nějaké to dřevo od posledních návštěvníků a je slušností ho také před svým odchodem doplnit. Také zde v žádném případě nenechávejte žádné odpadky a máte-li ve svém batohu místo, zkuste přibrat nějaké z těch, které tu nechali nezodpovědní návštěvníci. Jestli chceme takovéto krásné salaše dál využívat, je třeba, abychom je udržovali v čistotě a nedávali tak ochráncům přírody důvody k jejich zrušení. 

 

Salaš pod Suchým vrchem, díry ve střeše znemožňují přespání na půdě v zimě a za deště.

 

Alternativou k této salaši je také salaš Mandolína, která se nachází o něco málo dále. Je vidět na louce u rozcestí Koniarky. Pokud se vydáme po žluté značce a asi po sto metrech odbočíme kolmo doleva, nemůžeme ji minout. Mandolína je částečně zapuštěná do země, což zlepšuje její izolaci. Vyspí se zde i 12 lidí, v případě pohodlí však maximálně 8. Jsou zde malá kamna, která však poskytují dostatek tepla. V zimě při mínus 17°C se nám podařilo vytopit salaš na krásných plus 8°C. Z výbavy nechybí pila, stůl, lavice, nádobí, atd. Za salaší je pak možno využít i polorozpadlou latrínu.

 

Salaš Mandolína, dle názoru některých lidí nejkrásnější salaš na Slovensku.

 

V případě potřeby můžete využít zdejší nádobí. Kamna bohatě postačují pro vaření i vytápění.

 

Kousek za salaší je možno využít tuto latrínu, vzhledem k jejímu stavu však pouze na vlastní nebezpečí...

 

Kdo však nemá tvrdé spaní, příliš se zde nevyspí, protože pokud si zde zatopíte, začnou Vám po podlaze v noci běhat myši. Proto také doporučuju veškeré jídlo zavěsit v igelitových taškách na hřebíky podél stěn, protože jedině tak máte alespoň šanci, že ho před hladovýma myškama ukryjete. V žádném případě jídlo nenechávejte v batohu, protože tihle tvorové se prokoušou i tím nejmodernějším materiálem a díra by Vás jistě mrzela. Kamarádovi se prokousaly přes obal do čínské polévky a mě někam odtáhly krabičku sirek, na kterou jsem sahal rukama mastnýma od špeku. Je zde také deník, při jehož čtení si lze ukrátit dlouhou chvíli. Je zajímavé číst si zápisky lidí, jaká tu zažívali dobrodružství. Někteří se zde setkali i s medvědem, v zimě však toto nehrozí. Nasajete tu tak při západu slunce tu pravou atmosféru divočiny, jelikož z tohoto místa nejsou vidět žádná světla měst a jen zřídkakdy zde v zimě někoho potkáte, obzvláště ve dnech mimo víkend.

 

Silný vítr unáší „prašan“ při západu Slunce, no prostě zimní idylka.

 

Rád bych zdůraznil to samé co u předešlé útulny: chovejte se zde ohleduplně k přírodě i salaši samotné a všechny odpadky si odneste s sebou, ať máme stále možnost nocovat na takovýchto krásných místech a nikdo nemá důvod vymýšlet další zákazy. Také je již takovým zažitým pravidlem nachystat nové dřevo za to, co jsme spálili, ať si můžou další nocležníci zatopit a nemusí promrzlí na kost nejdříve shánět dřevo do kamen.

 

Cestou na Kýšky (1340 m n.m.), tyčové značení je opravdu husté, proto se jde dobře i za snížené viditelnosti.

 

Druhý den vyrazíme opět po červené značce. Prvním vrcholem ke zdolání jsou Kýšky, které sice nad okolní terén příliš nevyčnívají, avšak sestup z nich je dosti prudký a v zimě se zde dá zažít slušný pád. Po zdolání se ocitneme na louce pod Ploskou (1532 m n.m.). Po pravé straně je zde za dobré viditelnosti možno vidět 2 objekty: starou polorozpadlou salaš a maringotku, která se k přenocování využívá častěji. Nedokážu si v ní ale představit noc v zimě na tomto otevřeném prostranství, kde téměř pořád fouká silný vítr.

 

Maringotka na louce pod Ploskou – ubytování jen pro otrlejší...

 

Cesta dále vede na vrchol Ploské a tento kopec je opravdu hoden tohoto jména. Výstup takřka nekonečný po táhlém stoupání, kdy se vám zdá, že každou chvíli už budete na vrcholu a ale ono pořád nic. Vrchol poznáte podle rozcestníku a památníku SNP. Zde máme možnost pokračovat v sestupu do Vyšné Revúce, a nebo si ještě předtím odskočit na chatu pod Borišovom.

 

Borišov (1510 m n.m.) a chata pod Borišovom v období tání sněhu (duben  2008).

 

Na tu je možno odbočit již na úpatí Ploské po modré značce, čímž se jí dá vyhnout, avšak v zimě je tato cesta nebezpečná častým výskytem lavin, proto je lepší postupovat přes vrchol Ploské. Z vrcholu je to asi 2 km daleko. Na chatě je možnost se občerstvit, pro ty odvážnější a méně unavené je zde možnost vystoupit na vrchol Borišov (1510 m n.m.), ze kterého je krásný panoramatický výhled, neboť stojí zcela osamoceně. Poté je však třeba znovu se dostat na vrchol Ploské, odkud vede žlutá značka směrem na Revúce. Zde již není tyčové značení, proto je třeba dávat pozor za snížené viditelnosti na trasu, jelikož často nebývá „prošlápnutá“.  Cesta pokračuje lesem, cestou jsou k vidění dvě salaše, které se dají využít k noclehu při postupu z opačné strany nebo v případě nouze.

 

Salaš nad Vyšnou Revúcou.

 

Cesta z Ploské je dlouhá asi šest kilometrů. Je třeba si předem zjistit odjezdy autobusů z Vyšné Revúce, protože je to malá vesnička „odříznutá od světa“ a obzvláště o víkendu je někdy velmi zdlouhavé se odsud dostat.

A co říci na závěr? Tato trasa je velmi pěkná i v měsících mimo zimu, pokud Vám však nevadí teploty pod bodem mrazu, máte rádi toulky na sněžnicích a rádi si odpočinete od ruchu měst v samotě hor, je pro Vás zimní varianta ideální. Celou trasu lze absolvovat za dva dny. Vzhledem k měnícím se sněhovým podmínkám se dá trasa rozdělit i do tří dnů s kratšími denními úseky. Přeji Vám krásné outdoorové zážitky ze zimní Veľké Fatry.

 

Při chůzi na sněžnicích je postup pomalejší, někdy čas nestačí a trasa se musí dojít za tmy.

 

Pro podrobný plán trasy klikněte na mapu.

 

Mapa: 121 - Veľká Fatra, 1:50 000, VKÚ Harmanec.

 

Související odkazy:

HORY.SK - webkamery, informace o aktuálních podmínkách na horách, počasí.
HIKING.SK - informace pro turisty, plánovač tras hikepalnner, seznam salaší a chat.

HORSKÁ SLUŽBA SLOVENSKO - střediska, kontakty, informace

LAVINY - portál HZS Slovensko věnovaný lavinám. Pokud vyrazíte do hor v zimě...

SHMÚ - vše o počasí na Slovensku

NP VEĽKÁ FATRA - oficiální stránky národního parku

 

11. 05. 2010
Tom
tomas.chumchal@seznam.cz