 1 V poslední fotogalerii objevíme krásu altajských řek od pramene... |
 2 ...až po veletoky. Na Altaji teče přes 20 000 řek! |
 3 Altaj je srážkově bohatou oblastí, srážky na hřebenech dosahují 2 000 mm za rok. |
 4 Kromě deště jsou dalším důležitým zdrojem vody ledovce a sníh. Na Altaji najdeme na 1500 ledovců o ploše 890 km² (dolina Mášej). |
 5 Míchají se zde čisté pramenité a kalné ledovcové vody. (dolina Mášej) |
 6 Proto není divu, že se z hor valí velké množství vod. (dolina Mášej) |
 7 Proto není divu, že se z hor valí velké množství vod. (dolina Šavlo) |
 8 Potoky a říčky vytvářejí na strmých stěnách impozantní vodopády. (dolina Mášej) |
 9 (dolina řeky Čuja, vodopád Šiplak) |
 10 (dolina řeky Katuň, Usť-Sema, Kamyšlinskij vodopád) |
 11 Jinde se řeky rozlévají do říčních niv a vytvářejí systém meandrů, vodopádů a mrtvých říčních ramen (dolina řeky Karakol). |
 12 Jinde se řeky rozlévají do říčních niv a vytvářejí systém meandrů, vodopádů a mrtvých říčních ramen (dolina řeky Karakol). |
 13 Jinde se řeky rozlévají do říčních niv a vytvářejí systém meandrů, vodopádů a mrtvých říčních ramen (dolina řeky Karakol). |
 14 Během putování po Čujském traktu jsme nejlépe poznali řeku Čuja. Tato krásná řeka vzniká soutokem řek Bar-Burgazy a Justyt... |
 15 Protéká skrze Čujskou a Kurajskou kotlinu, kde se rozděluje na ramena. |
 16 V místech, kde řeka nemá velký spád vznikají také meandry... |
 17 ...i zaniklá říční ramena. |
 18 V místě, kde Čuja opouští Čujskou step a zařezává se do horských hřebenů, vytváří úchvatnou podívanou v podobě meandrující horské řeky lemované zeleným pruhem zeleně uprostřed vyprahlé pustiny. |
 19 Také dále, pod hřebeny Severočujského hřbetu, jsou četné pasáže, kde Čuja líně proudí krajinou v desítkách impozantních meandrů. V úseku nad městečkem Aktash jsme napočítali 20 meandrů, přičemž vzdálenost prvního a posledního od sebe byla 3 km vzdušnou čarou! |
 20 Jsou však místa, kde se Čuja hluboce zařezává do podloží a zběsile se valí údolím. |
 21 Díky své divokosti náleží řeka Čuja mezi vyhledávané vodácké oblasti. |
 22 Není divu - takové peřeji prostě nejde odolat :)) |
 23 Ani my jsme neodolali vábení adrenalinového zážitku a protože jsme nezkušení vodáci, využili jsme služeb místní turistické agentury se sídlem ve vesnici Čibit. |
 24 Za cca 700 Kč / osobu nás čekal hodinový sjezd řeky v úseku, který podle průvodce "není obtížný". Po bleskovém bezpečnostním zaškolení vyrážíme na vodu. |
 25 A je to opravdu křest ohněm! (nebo spíše vodou?) Hned první parog (peřeje) nám dávají do těla a my máme co dělat, abychom z raftu nevypadli. Zatímco my s vodou zápasíme, zkušení kajakáři kolem nás ladně projíždějí :) |
 26 A tady se nepotápíme, jen zajíždíme do pořádné vlny, kterých bylo na sjezdu požehnaně. Co vám budu povídat, užili jsme si to královsky, ale po hodině jsme byli rádi, že můžeme dát oddychnout našim svalům na suchém břehu řeky. |
 27 Na břehu řeky ještě zůstaneme s naším dvorním rybářem Kubou. Ten si totiž na Altaj vezl speciální cestovní prut, aby vylepšoval náš jídelníček čerstvým rybím masem. |
 28 Snili jsme o krásných úlovcích: o hbitých lipanech a obrovských tajmenech (foto z gornoaltajského muzea). |
 29 Snad špatná metoda, snad zlá konstalace hvězd měla za důsledek, že jsme neulovili ani mřenku, Kubova rybářská mise byla neúspěšná a my museli vzít zavděk úlovky místních obyvatel. |
 30 Ale taková altajská ryba s pohankou a zeleninou, to je přátelé mňamka! |
 31 Ale pojďme zpět k řece Čuja, která se po 320 km svého toku vlévá do největšího altajského vodního toku, do Katuně. |
 32 Katuň, to je královna Altajských řek. Pramení na svazích hory Běluchy, je dlouhá 688 km a je spolu s řekou Bija hlavní zdrojnicí sibiřského veletoku Obu. |
 33 Její velikost a mohutnost nelze na fotkách zcela zachytit. |
 34 Snad jen pohled na mohutné peřeje, víry a vlny dávají tušit, jak hluboká řeka je. |
 35 Stejně tak srovnání se stromy a domy odhaluje, že nejde o žádného drobečka. |
 36 Tyto mohutné říční sedimenty jsou k vidění u silnice, asi 60 výškových metrů nad řekou. Katuň zde po miliony let donáší štěrk a kamínky z hřebenů hor a hlodá dál své hluboké údolí. |
 37 Katuň kousek nad městečkem Čemal protéká zeleným údolím plným skal a vodopádů. |
 38 V jednom místě se sto metrů široký vodní tok zužuje do koryta desem metrů širokého - to je slavný Tělděkpeňský parog, o kterém píše už prof. Otakar Štěrba v krásné knize "Kde příroda vládne: Pět výprav do Asie". |
 39 Pan profesor Štěrba byl organizátorem expedice, která jako první sjela na legendárním plavidle Matylda celý tok řeky Katuně od pramene k ústí. Vodáctví je dnes na Katuni samozřejmostí, v roce 1968 to byl mistrovský počin. |
 40 Večerní bouře nad Tělděkpeňským prahem jen umocňuje magickou atmosféru tohoto místa. |
 41 Pod vesnicí Usť-Sema se mohutná Katuň pomalu vymaňuje z mocného objetí altajských hor. |
 42 Postupně se její vody rozlévají do ještě širšího koryta, aby vyplnily nekonečné nížiny sibiřské, vytvořily veletok Ob a tam někde daleko na severu se vlily do Severního ledového oceánu. |
 43 Vesnice Askat je známá svými rukodělnými produkty. Funguje zde čilá komunita lidí, kteří navazují na prastarou tradici. |
 44 Seženete zde vše od kožených výrobků, keramiky, kamenných ozdob... |
 45 ...až po tradiční šamanské bubny, vyráběné podle tradice z kůže jelena marala, napínané speciální metodou na dřevěnou obruč. |
 46 Koupi šamanského bubnu jsem s Michalem zvažoval od prvopočátku a v Askatu byly naše touhy naplněny a bubny zakoupeny. |
 47 A tak se z posledních míst našeho nocování nesou dunivé rytmy a pokusy o hrdelní zpěvy :) |
 48 Poslední zastávkou našeho putování je město Novosibirsk. S 1,5 miliony obyvatel se jedná o největší město Sibiře a 3. největší město Ruské federace. Našimi milými hostiteli zde byl Denis a Ana, mladý pár žijící poblíž univerzitní čtvrti Akademgorodok. |
 49 Společně jsme si půjčili kola a projezdili jsme Akademgorodok křížem krážem. Tohle je například hlavní budova novosibirské univerzity. |
 50 Tohle jsou naopak zaniklé budovy výzkumných jaderných institutů z doby Studené války. |
 51 Ne, tohle není žádný Jardan, ale koupačka na Sibiři. Konkrétné u Obské přehrady :) |
 52 Následoval adrenalinový výstup na ruskou "rozhlednu", tedy chápejte opuštěnou rezavou 40 m vysokou vysílací věž, na jejíž vrchol jsme se drápali bez jakéhokoliv zajištění. Prostě Rusko :)) |
 53 Po 22 dnech a 2500 km cesty je naše cesta u konce. Parkujeme na Novosibirském letišti, nad kterým opět vydatně leje a loučíme se s věrnou Běluchou. Na letišti trávíme celou noc a podivným nedopatřením (v Rusku je hodina sem, hodina tam) nám ráno málem ulétá letadlo. Nakonec však vše dobře dopadlo a my se plni zážitků vracíme domů. Большое спасибо, ребята. Это было здорово! :)) |
