Na Shetlandy za Vikingy

23. 1. 2015: Na trajekt NorthLink jsem v Aberdeenu pošilhával už hodněkrát. Konečně nadchází den, kdy si splním sen a spolu s modrým vikingem se vypravím na souostroví Shetlandské. A nepluji sám - milou společnost mi dělá Esther, Olaia a Caroline. Cesta trvá 12 hodin a pluje se přes noc. Shetlandy jsou nejsevernější výspou Skotska, resp. Spojeného království. Souostroví má celkovou rozlohou 1 468 km². Leží severně od 60° s. š., tedy na úrovni norského Bergenu. Přijíždíme do hlavního města Lerwicku, kde si půjčujeme červené autíčko značky KIA. Ubytováváme se v Lerwicku v bytě polské couchsurferky Anny a švédských spolubydlících Alexe a Roberta. Jejich pohostinnost a přátelská atmosféra nám velice zpříjemnila pobyt.
Lednové počasí se během naší návštěvy opravdu předvádělo. Kroupy střídalo slunečné počasí, které o pár minut později vystřídala vichřice následovaná lijákem...alespoň jsme se nenudili. Za nížinatý terén vděčí Shetlandy ledovci, který během doby ledové pokrýval celé území. Nejvyšší vrchol  Ronas Hill se nachází ve výšce pouhých 450 m n. m. Z více než stovky shetlandských ostrovů je jich pouze 16 obydleno. Největší z nich je Mainland, který jsme téměř kompletně procestovali. Ale viděli jsme i jiné ostrovy - osamělé skalisko ostrova Foula, na kterém prý žijí hodně divní lidé odříznutí od civilizace. Útesy ostrova Papa Stour.
Ostrovy omývá z východu Severní moře a ze západu Atlantský oceán. A na jedné úzké šíji se téměř setkávají - chybí 30 metrů! Vzhledem k vytrvalému a silnému větru bylo moře nádherně rozbouřené. Asi jsem ještě v životě neviděl takové vlny. Při nárazech na skálu šla vodní tříšť i do 40-ti metrové výšky! HUS 1098
Na mořském břehu jsou také početné majáky jako tento na poloostrově Esha Ness. A nebo velký maják Sumburgh Lighthouse na nejjižnějším cípu ostrovů, Velké majáky měly v minulosti kromě světelného signálu i signál akustický. Stlačený vzduch byl každou půlhodinu vháněn do tlampače, aby vydal mohutné zatroubení, které se neslo 50km daleko! HUS 1361 Pláž u St. Ninian´s Isle je známá tím, že za odlivu můžete na ostrůvek přejít suchou nohou. My jsme však měli tak nepříznivé počasí, že jsem byl rád, že mi písek a slaná voda nezničily foťák.
Shetlandy jsou znáou ornitologickou lokalitou - během sezóny zde hnízí tisíce papuchalků, terejů a dalších krásných opeřenců. V zimě ovšem tito ptáci odlétají do teplejších moří a tak se musíme spokojit s buřňáky a racky, kteří v příboji předvádějí akrobatické kousky. Také jsme pozorovali ústřičníky... ...hoholy severní... ...no a z moře na nás samozřejmě koukaly hlavy všudypřítomných tuleňů.
Albínský tuleň. A copak je tohle? No přece hlava velryby! Sepjetí života ostrovanů s mořem je zde opravdu těsné. Na Shetlandech žije stabilně 22 000 obyvatel, kteří se živí cestovním ruchem a rybářstvím... ...(mimochodem nejlepší Fish&Chips, které jsem v životě jedl, byly v městečku Brae v restauraci Frankie's Fish & Chips)... ...ale samozřejmě tradiční je na Shetlandech hlavně chov ovcí, jejichž počet několikanásobně převažuje počet lidských obyvatel a shetlandská ovce je dokonce název ovčího plemena.
Shetland = Sheepland? (nebo Shitland?:) Stádo ovcí a skála Dore Holm připomínající pijícího koně. Ostrované se však v minulosti živili nejen skopovým masem - na mletí obilí používali tyto důmyslné vodní mlýny. Tradiční architektura. Souostroví spadalo po dlouhou dobu pod nadvládu vikingů, jak dokazuje tato zachovalá pevnost Jarlshof s minulostí 4 tis. let starou.
Spolu se souostrovím Orkneje spadaly Shetlandy pod vikingskou nadvládu dlouhých 500 let a sloužily jako důležitý strategický bod pro nájezdů vikingů na Britské ostrovy. (pevnost Clickimin Broch v Lerwicku) A vikingové jsou také hlavním bodem našeho shetlandského dobrodružství. Každoročně se zde totiž v lednu koná vikingský festival Up Helly Aa. Festivaly se konají v každém větším městě, ale samozřejmě ten největší a nejznámější se odehrává v hlavním městě Lerwicku. Desítky místních mužů se v den slavnosti nastrojí do vikingské zbroje. Pak tyto jednotky, tzv. Jarl Squad, pochodují městem a zpívají tradiční písně (zde zachyceni v místním muzeu). Kostýmy vikingů jsou každý rok jiné a jejich tvůrci začínají přípravy s dvouletým předstihem. A to bychom nebyli my, abychom si kus výzbroje nezkusili...
...:) V ten den není problém potkat na ulici vikinga v živé diskuzi s policajtem... ...malého vikingského bojovníčka... ...či vikinga jak horu. Hlavním bodem programu festivalu je však noční ohnivý průvod.
Jednotka Jarl Squad je nastoupena v pozoru... ...v plné zbroji před místní radnicí... Ve dvouřadu je nastoupeno 1000 mužů s 1000 pochodněmi. V jednu chvíli vše ozáří rudé světlo zápalných ohňů a pochodně vzplanou. Jejich středem kráčí bojovníci Jarl Squad...
...a na ramenou nesou loď, vikingský drakkar, na které stojí Guizer Jarl, náčelník bojovníků. Pochodně jsou neseny nejen vikingy, ale i roztodivně nahastrošenými chlapíky z blízka i z dáli. ... ... Nakonec je loď položena na prostranství v centru města.
Tisícihlavý pochodňový průvod se pak začne stáčet kolem lodi jako dlouhý had. Hlava draka. Na přídi stále stojí Guizer Jarl. V jednu chvíli však zavelí své jednotce a z přídi lodi sestoupí. Nato začnou bojovníci, jeden po druhém, do lodi házet zapálené pochodně. Není divu, že pod takovým nákladem živého ohně loď brzy vzplane.
Tato tradice připomíná rituální pohřeb vykingských náčelníků, kteří byli po smrti do drakkaru naloženi i cennými věcmi své domácnosti a loď pak byla na moři spálena. Festival Up Helly Aa je spíše jakousi efektní "replikou" opravdického vikingského pohřbu (byl zaveden v roce 1880), ale i tak se jedná o velice silný zážitek. Kromě asi 100 bojovníků ve zbroji a 900 dalších kostýmovaných skupin tento festival ročně navštíví okolo 10 000 návštěvníků. A když už z lodě zbývají jen uhlíky, zvedne se Guizer Jarl i se svou jednotkou a hořeniště opustí. HUS 2349
Noc ovšem zdaleka nekončí - po městě Lerwicku jsou totiž zřízeny tzv. síně (Halls), ve kterých se hoduje a postupně se předváději jednotlivé Squady. My jsme měli vstupné dopředu zařízené a proto jsme mohli jednu z Halls navštívit. Jednotlivé vystoupení přípomínaly maškarní ples - bláznivý převlek střídal ještě bláznivější a přestože jsme zřejmě mnoha scénám zcela nerozuměli, bylo to dosti vtipné. A hlavně tam byla všude spousta jídla (nikoliv však pití, což jsme bohužel nevěděli). Po dlouhé noci nastal čas vrátit se zpět do Aberdeenu. Až tehdy jsme ocenili, že alkoholu na slavnosti mnoho nebylo, protože jinak by byla cesta po rozbouřeném moři dost krušná.
A tak jsme po pěti dnech přistáli opět ve Skotsku obohaceni o spoustu nových a krásných zážitků. Thank you dear ladies for a great company! :)